Při dobývání porubu 33275 ve spodní lávce 33. sloje došlo koncem roku 1962 k výskytu CO na výdušné chodbě ihned po prvním závalu. Průzkumem bylo zjištěno, že došlo k záparu v ponechaném pilíři vrchní lávky nad chodbou 33272. Vrty do pilíře vrchní lávky nad 33272 bylo ohnisko záparu nalezeno.
V místě chodby 33272 nebylo možné zápar likvidovat přímým zásahem. Porub měl být uzavřen hrázemi z plaveného popílku. Začalo se i vyklízením porubu a těžních zařízení a současně byly připravovány uzavírací hráze.
Zároveň i pokračující přípravou k uzavírání ohrožené oblasti bylo do výdušné chodby 33272 dopraveno injektážní zařízení a materiál. Během jedné směny příprava skončila a v další již začala injektáž.
Do stropu chodby v místě záparu byly vrtány vývrty dlouhé až 3,5 m, dotýkající se a obkličující ohnisko. Do těchto otvorů byly zasunovány injektážní jehly. Čerpadlem malty, upraveným pro důlní provoz, byla do vývrtů vtlačována suspenze chloridu vápenatého a mletého jílu, připravená v míchačce. Během směny bylo zainjektováno pět vývrtů, kterými bylo ohnisko prakticky zlikvidováno. Pouze jeden vývrt nebyl injektován. Sloužil jako kontrolní pro odběr vzdušin a měření teplot.
Druhý den ráno bylo rozhodnuto porub znovu uvést do provozu a obnovit těžbu.
Během několika směn, potřebných na přípravu těžby, bylo injektáží asanováno 18 m chodby 33272 v okolí zjištěného ohniska záparu.
Injektáž dále postupovala před porubem. Bylo-li kontrolními vrty zjištěno zvýšení výskytu CO v místech působení patkového tlaku před porubem, vracela se injektáž vstříc porubu a potom pokračovala dále v předstihu.
Porub v 33. sloji byl bez dalších komplikací vyrubán. Injektáže bylo používáno 3 1/2 měsíce.
