Střední část dobývacího prostoru Michálkovice tvoří oblast, kde v roce 1842 byly státem položeny privilegované kutné kruhy o poloměru 1000 sáhů. Rakouským montánním erárem byla na tomto území v roce 1842 hloubena jáma Ferdinand (dříve C.k. Hlavní jáma) dosáhla hloubky 135 m.
V roce 1843 bylo započato s hloubením jámy Michal (původně jáma č. III., nyní Petr Cingr) v Michálkovicích. Název nese jáma po dvorním radovi ministerstva financí ve Vídni a hlavním financiérovi výstavby Michaelu Laierovi.
První propůjčka je z roku 1849. V roce 1856 zakoupila tento důl i s přilehlými kutnými kruhy Severní dráha Ferdinandova, aby zajistila palivo pro svoji železnici. V roce 1882 jáma Ferdinand vyhořela a byla zasypána. Jáma Michal, původně průřezu 3 x 2 m byla v roce 1870 rozšířena na 6 x 3 m. Uprostřed měla zděnou příčku, oddělující větrní oddělení. Během provádění rekonstrukce došlo ke zborcení svrchní části jámy a do vzniklého kráteru se sesula jak šachetní budova, tak strojovna. Střední příčka byla odstraněna při druhé rekonstrukci v roce 1914 a místo větrního oddělení zabudováno druhé těžní zařízení a lezní oddělení. Při této rekonstrukci byl modernizován těžní stroj, klece, přestavěn povrch a postavena třídírna uhlí.
V této části dobývacího prostoru byly vyhloubeny následující jámy Petr a Pavel, Jan, výdušná u jámy Jan a jáma Josef. Báňská dráha na jámu Michal byla zřízena roku 1862. Do té doby se vytěžené uhlí vozilo koňmo na hrušovské nádraží. Na jámu Michal se postupně převáděla těžba z okolních jam (z jámy Ferdinand r. 1862, Petr a Pavel r. 1913, Jan a Josef r. 1916). Od roku 1925 byl na této jámě prováděn veškerý sjezd mužstva. V roce 1927 bylo postaveno uhelné prádlo, záložní kompresor a briketárna (zrušena 1942). Prádlo bylo zrušeno v roce 1945. Jámy Petr a Pavel se staly větrními a jáma Jan (nazvána po řediteli Janu Fillungerovi ) byla rovněž předělána na výdušnou. Provoz na jámě deset byl zastaven v roce 1932 (v roce 1935 vydobyta sloj Mohutná přes jámu a jáma zavalena mimo udržovaný úsek mezi 9. a 11. patrem jámy).
Severní část dobývacího prostoru Michálkovice a jižní část dobývacího prostoru Heřmanice byla v letech 1857 – 1860 předmětem zájmu hraběte Harracha, který zde pod firmou „Gräflich Harrachische Mährisch Ostrauer Steinkohlengerghaugesellschaft zu Deutschlentheu“ vyhloubil čtyři jámy, z nichž ani jednou nebyl karbon pro velkou mocnost pokryvu zastižen.
Roku 1871 přešlo celé kutné pole do majetku Innergerger Hauptgewerkschaft, A.G. z níž vznikla v roce 1891 Rakouská alpinská montánní společnost (Oesterreichisch-Alpine Montangesellschaft, A.G.). Tato společnost provedla v této oblasti vrty z povrchu a v roce 1917 započala hloubit jámu Oskar. Tato jáma pak byla několikrát prohlubována.
V roce 1926 se celý důlní majetek této společnosti stal koupí majetkem Československého státu (tzv. státní pole). Podle trhové smlouvy z roku 1938 přechází majetek na Severní dráhu Fedrinandovou.
Jihozápadní část dobývacího prostoru Michálkovice patřila Zvěřinovu kamenouhelnému těžařstvu, jehož zakladatel, Josef Zwierzina, majitel železáren v Mariánském údolí u Olomouce, využil volných míst v kutných polích Wilczkových a pozdějšími Salmovými propůjčkami. Na získaných důlních mírách vzniká od roku 1838 množství průzkumných šachtic, které jsou však brzy opuštěny. Důlní míry, jenž mu byly propůjčeny, byly polohově rozptýleny a teprve po delším jednání s Wilczkem byla v roce 1948 provedena definitivní úprava.
Na mělkých šachticích bylo těženo vrátky (Zvěřina III, Zvěřina VII, Aloisie). Nejdéle byla využívána jáma Zvěřina II (= Josef po zakladateli) a jáma Františka, která se brzo po zastavení sesula i s šachetní budovou. Jáma Zvěřina II (přejmenována na jámu Josef v roce 1848 po zániku jámy č. VII) se po úpravách používala ještě v letech 1956-1960 pro odvětrávání důlních pracovišť při dobývání zbytkových pilířů v oblasti jámy Michálka.
Po smrti zakladatele Josefa Zvěřiny v roce 1862 byl Zvěřinův závod spojen s báňskou dráhou. Po zastavení posledního dolu Josef připadly Zvěřinovy důlní míry k důlnímu poli Wilczkovu. Zvěřinovo těžařstvo však formálně existovalo až do konce r. 1946, kdy jeho majetková podstata byla začleněna do národního podniku.
