Dne 22. února 1975 v 5.40 hod. došlo v oblasti 2. pole ve sloji R 1 v závodě Staříč II v OKR k výbuchu, který si vyžádal 11 obětí na lidských životech. Následný požár v nepřístupné oblasti nad porubem 219 222 si vynutil uzavírání postižené oblasti hrázemi, které byly dokončeny 24. února 1975 v 4.58 hod. Během stavby hrázi a po uzavření došlo celkem k pěti výbuchům metanu, kterým uzavírací objekty odolaly.
PRVNÍ PRŮZKUMY
Po uzavření požářiště bylo dokončeno utěsnění pytlových hrází a postupně byly u všech hrází zřízeny vyrovnávací a propusťové komory.
Vývoj v požářišti byl sledován pravidelným odběrem vzorků vzdušin jednak z odběrových trubek přímo v hrázích, jednak pomocí hadiček dálkovým odběrem z oblasti nad porubem 219 222 (dálkové odběry byly posuzovány s rezervou, neboť nebylo známo, nakolik byly hadičkové tahy poškozeny výbuchy).
Za zmínku stojí dosti neobvyklý způsob, kterým byly regulovány tlaky na hrázích. Vzhledem k vysoké exhalaci metanu v uzavřené oblasti velmi rychle narůstal tlak plynů v požářišti. Vždyť se zde podle přibližného propočtu uvolňovalo až 1000 m5 metanu za 24 hodiny, což je i pro uzavřený objem okolo 100 tisíc krychlových metrů důlních děl přírůstek dosti značný. Z toho důvodu bylo degazační potrubí na H 6 trvale napojeno na degazační síť dolu a z tohoto nejvýše položeného úseku uzavřené oblasti byl vysokoprocentní metan běžné odsáván. Bylo přesně vyzkoušena regulace škrcením na šoupátku tak, aby tlak na H 4 byl trvale v mírné kompresní hodnotě. Stav tlaků byl trvale sledován na kritických místech.
Na základě příznivých výsledků chemických rozborů ovzduší zpoza hrází bylo rozhodnuto uskutečnit první průzkumy ve dnech 15. a 16. března, a to nejprve do prostoru za hráze H 5 a H 3.
Ovzduší za hrázemi vykazovalo tyto hodnoty (v procentech):
CO2 CH4 O2 CO
H 3 0,1 99,8 0,0 0,0006
H 4 0,4 32,2 7,3 0,0029
H 5 0,3 99,4 0,0 0,0027
H 6 0,5 99,4 0,0 0,0021
Při přetlaku 240 Pa (24 kp/m2) na H 4 bylo na H 5 + 1850 Pa, na H 6 2000 Pa a na H 3 2300 Pa.
Prvním průzkumem přes H 5 byla profárána důlní díla přilehlá k překopu 2212 až po sloj R 4, tedy chodby 234 6211 a 234 6212 ve sloji R 6, chodba 228 6214 ve sloji R 4 až po zhlaví překopu 2216, dále chodby ve sloji R 1 219 6211 až po zhlaví svážné 219 7222 a touto svážnou na úroveň dělící 219 5222 a v této chodbě až po místo původně plánované H 1, která byla i nadále předpokládána pro uzavření vnitřního okruhu, a konečně dále svážnou pod dělicí až k plnému závalu. Kromě toho byl ve třídě 219 6212 prozkoumán i prostor předpokládané hráze H 2.
Průzkum zjistil výrazné stopy po předchozích dalších výbuších. Korýtka vodní protivýbuchové uzávěry za H 5 byla znehodnocena žárem, těsnicí peření v chodbách 219 6211 o 219 5221 byla zcela rozmetána. Výztuž a výstroj důlních děl byly poškozeny místy dosti značně, avšak popisovaná důlní díla až k uvedenému závalu byla fáratelná.
Ve vzorcích odebraných během průzkumu se koncentrace CO2 pohybovaly v rozmezí 0,5 až 0,6 %, metan byl obsažen v rozmezí 76 až 97 %, kyslík dosahoval koncentrace nejvýše 0,2 proc. a CO byl zjištěn v koncentracích 0,0014 až 0,0032 %.
Výsledky průzkumu prokázaly možnost stavby výbuchuvzdorné sádrové hráze H 2 v třidě 219 6212 v místě hrázového objektu a rovněž hráze H 1 na pasové 219 5222 v původně předpokládaném místě, ovšem pouze za svízelných dopravních podmínek.
