Dne 22. 5. 1960 došlo na Dole Hlubina v OKR k výbuchu metanu ve sloji Flora, při němž zahynulo 54 horníků a další tři byli zraněni. Z celé oblasti se zachránilo pouze 19 horníků.
Poruby č. 912, 914 a 917 ve sloji o mocnosti 0,75 m byly vedeny s podpatrovým dobýváním. Větrání bylo posilováno pomocnými ventilátory na 1. i 2. dělicí chodbě, neboť exhalace metanu zde dosahovala až 70 m3 na tunu těžby. Současně také byla zavedena degazace dlouhými vrty založenými z degazačních komor na 1. dělicí a na výdušné třídě 10. patra. Nový degazační vrt o délce 79,9 m na 1. dělicí byl před nehodou v ranní směně dokončen, ale nenapojen na degazační potrubí a nebyl uzavřen. Dělicí chodbou proudilo pouze 150 m3.min-1 větrů. V té době, během soboty 21. května, došlo také k velmi silnému poklesu barometrického tlaku.
Dva dny po výbuchu byl v ústí vrtu naměřen výstup plynů s přetlakem 200 Pa v množství 35 litrů za minutu s obsahem 98 % metanu.
Výbuch byl iniciován zkratem na otevřeném elektrickém svítidle poblíž degazační komory na 1. dělicí. Zkrat způsobil zřejmě elektrikář, který otevřel nevýbušný závěr a opravoval svítidlo pod napětím a také bez kontroly obsahu metanu v daném místě.
Účinky výbuchu v místě iniciace byly téměř neznatelné. Tlak vzdušné rázové vlny (VRV) pouze rozmetal větrní objekty výpomocného ventilátoru na dělicí chodbě. Výbuch se nerozšířil díky účinnému zneškodňování uhelného prachu a funkci protivýbuchových uzávěr.
U postižených byl ve všech případech zjištěn vysoký obsah COHb v krvi (přes 50 %), někteří měli zanesené horní cesty dýchací prachem i jemnou drtí.
Při výbuchu nedošlo k požáru, a tak ihned přivolané jednotky BZS zajistily pouze vyproštění všech postižených, z nichž jeden zemřel až v nemocnici, a dokumentaci nehody.
Záchranářské akce se zúčastnilo 260 záchranářů a vyproštění obětí ve velmi těžkých podmínkách v nízkém porubu bylo ukončeno během sedmnácti hodin od okamžiku výbuchu. Záchranáři zde odpracovali 5434 hodiny, z toho 640 hodin v nasazených dýchacích přístrojích.
