Dne 18. října 1990 v 16.10 h došlo na Dole Barbora (dříve Důl 1. máj) v Karviné ve 40. sloji (Prokop) v 5. kře mezi 8. a 9. patrem k výbuchu metanu, při kterém bylo smrtelně zraněno 30 horníků.
Dobývací prostor závodu měl rozlohu 483 ha a byl rozdělen do devíti ker. 5. kra byla situována v jižní části důlního pole a sousedila s dobývacím prostorem Dolu František. Sloj č. 40 patří do souvrství sloji sedlových a byla uložena v hloubce 625 až 700 m pod povrchem. Úklon sloje byl severozápadním směrem 5 – 8°. Průměrná mocnost sloje v této ploše činila 540 cm, při její variabilitě, která byla v rozmezí 480 – 610 cm.
Bezprostřední nadloží 40. sloje bylo tvořeno vrstvami jílovců a prachovců o mocnosti 4 – 8 m. Pak následovaly vrstvy různorodých pískovců a slepenců až po sloj č. 39, která byla uložena 32 až 40 m nad 40. slojí. Sloj č. 39 nebyla v této oblasti dobývána. Další nadložní sloj č. 38 o mocnosti 2 až 3 m v této oblasti se nacházela asi 60 m nad slojí č. 40. Podloží 40. sloje bylo tvořeno vrstvami prachovců, místy s polohami pískovců. Sloj Prokop v 5. kře byla zařazena do kategorie sloji s nebezpečím důlních otřesů a byla náchylná k samovznícení.
Vrchní lávka 40. sloje v 5. kře (nad postiženými důlními díly) byla vydobyta v průměrné mocnosti 2,5 m na foukanou základku v letech 1987 až 1989.
Situace před havárií
V oblasti sloje č. 40 v 5. kře, kde vrchní lávka byla již vydobyta se základkou, byl provozován porub č. 140 512 ve spodní lávce pod základkou vydobyté vrchní lávky. Porub o mocnosti 340 cm byl dobýván úpadně stěnováním z pole. Byl veden na řízený zával. Vybaven dobývacím kombajnem KWB-3-RDU, porubovým hřeblovým dopravníkem TH 700 a posuvnou výztuží typu MV-5-A. Odtěžení 5 pásovými dopravníky typu TP 630/1000 k zásobníku č. 94 na 9. patře.
Pro přípravu dalšího porubu č.140 513 byly raženy chodby č. 140 553 a 140 533.2, 140 553 a 140 533.1 a spojovací chodba č. 140 533.3. Ražba chodby 140 533.2 byla zastavena dne 8. 10. 1990 po vyražení 10 m výchozí prorážky budoucího porubu č. 140 513. Ražby byly prováděny pomocí kombajnů AM 50. Odtěžení pomocí pásových dopravníků TP 400 situováno k 9. patru společně s odtěžením porubu č. 140 512.
40. sloj 5. kra tvořila samostatně větrní oddělení. Zapojení tohoto SVO ve větrní oblasti bylo paralelní. Separátním větráním byly odvětrávány ražby přípravných děl 140 533.1, 140 533.3 a dočasně opuštěná ražba 140 533.2. Předmětná oblast nebyla degazována.
Dne 18. 10. 1990 ve II. směně byla provozována ražba chodby č. 140 533.1, která byla obložena 5 pracovníky, ražba č. 140 533.3 obložena 5 pracovníky, porub 140 512 byl obložen 11 pracovníky, na asanaci výlomu na třídě č. 140 533 pracovalo 5 pracovníků ZBZS. Celkem bylo v SVO č. 951 přítomno 41 pracovníků, z toho 2 směnoví technici.
V 16:07:11 hod. byl fotogalvanickým záznamem ze stanic M01 a M21 seizmické stanice na Dole 1. máj registrován geodynamický jev o intenzitě 5 J. Po 4,5 s od vzniku uvedeného jevu byl registrován další jev jiného charakteru vlnového obrazu.
Vznik havárie a průběh záchranných prací
Dne 18. 10. 1990 v 16.10 h byla podána hlášení na dispečink o účinku tlakové vlny z kříže 140 545.1/140 522 směnovým technikem a z trafostanice pracovníkem elektroúdržby. V 16.15 h a následně v 16.20 h bylo zaregistrováno náhlé zvýšení CO nad maximální rozsah stupnice infraanalyzátorů oxidu uhelnatého, jejichž čidla byla umístěna u vyústění lutnových tahů z ražeb 140 533 a 140 553 na třídě č. 140 545. V 16.23 h se uskutečnil výjezd HBZS v Ostravě-Radvanicích. I a II. sled fáral do dolu v 16.38 h a následně další čety, jakmile se dostavily z dolů OKR. V 16.23 h bylo celé osazenstvo dolu odvoláno merkaptanovou signalizací. Z celkového počtu 245 pracovníků nevyfáralo 32 pracovníků. Průzkum záchrannými četami byl veden z úvodního 9. patra i z výdušného 8. patra.
Jak vyplývá z obr. 1, byli nalezeni a vyproštěni 3 zranění pracovníci (9 10. 1990 – 1 zemřel v nemocnici) a 20 smrtelně zraněných pracovníků. Průzkumy byly provedeny na tř. 140 553 do staničení 205 m, a na třídu 140 533 do 320 m. Dalšímu postupu zabránil plně neprůchodný zával na obou chodbách. Bylo ověřeno, že došlo k výbuchu.
Kontrolou evidence sjezdu a výjezdu mužstva bylo zjištěno, že je celkem dalších 9 pracovníků pohřešováno. Z toho 5 pracovníků přípravného předku č. 140 533.1, 3 pracovníci dopravní čety a 1 zámečník. Z 9 postižených, kteří byli nalezeni v porubu č. 140 512, nemělo 6 pracovníků sebezáchranný přístroj ZP 4 v dosahu a 1 přístroj ZP 4 byl nalezen s otevřeným horním víkem. Po výbuchu, při úniku z postižené oblasti, použili 4 pracovníci sebezáchranný přístroj ZP 4, 3 pracovníci unikli z oblasti porubu č. 140 512 bez použití přístroje.
Účinky výbuchu v důlních dílech jsou patrny z obr. 2, 3 a 4 pořízených při prováděných průzkumech a ohledání. Tlakovými a tepelnými projevy byla zasažena tato důlní díla: prorážka 140 533.1, chodby č. 140 553, 140 545, 140 533, 140 522, 140 532, 140 523, 140 524, 140 545.1, ražba č. 140 533.3, dočasně opuštěná ražba č. 140 533.2 s různou intenzitou poškození.
 |
 |
 |
Záchranné práce prováděné četami HBZS v Ostravě-Radvanicích a ostatních dolů OKR řídila havarijní komise složená z vybraných báňských odborníků za přímé účasti a odborného dozoru zástupců státní báňské správy ČR probíhaly od 18. října 1990 do 26. dubna 1991. K vyproštění zbývajících 9 pohřešovaných musela být vyražena nová důlní díla č. 140 553.2 a 140 553.5 v délce asi 500 m. Ve dnech 16. a 17. 2. 1991 došlo k proniku ražené chodby 140 553.2 do prorážky č. 140 533.1, kde bylo nalezeno a vyproštěno 8 pohřešovaných pracovníků. Dne 26. 4. 1991 byly vyproštěny záchrannými četami pozůstatky posledního postiženého na chodbě č. 140.533 po předchozím vyražení chodby č. 140.553.5.
Zdroj a příčiny výbuchu
Ke zjištění příčin vzniku výše uvedené havárie ustavil předseda ČBÚ meziresortní komisi složenou z předních báňských odborníků. V průběhu své činnosti kontrolovala a hodnotila postup likvidačních a vyprošťovacích prací i průběh šetření. Vyjadřovala se k návrhu postupu prací v havarované oblasti a doporučovala opatření vedoucí k likvidaci této havárie.
Na základě zjištěných skutečností, posuzovaných dokladů a expertiz a výsledků provedených ohledání dospěla meziresortní komise i vyšetřovací komise OBÚ Ostrava k jednotnému závěru, že příčinou havárie byl výbuch metanovzdušné směsi ve stařinných prostorách bývalé výchozí prorážky ukončeného porubu ve vrchní lávce 40. sloje 5. kry, iniciovaný buď ohniskem skrytého záparu nebo mechanickou jiskrou.
Obě možné iniciace lze dát do příčinné souvislosti s geomechanickým jevem, ke kterému v této oblasti došlo bezprostředně před výbuchem. Pozitivním zjištěním byla skutečnost, že protivýbuchové uzávěry a zneškodněný uhelný prach zabránily šíření výbuchu do dalších částí dolu.
Video: Archiv ČT 24, “Říjen 1990”, min. 14:09 – 15:30
 |
 |
 |
Dobrý den,
mám jen poznámku k výbuchu 18.10. – nikde není publikován další otřes, který byl v noci z 1. na 2. listopadu na stejném dole 1. máj. Tehdy to zavalilo tři horníky a jeden zemřel – byl to můj nevlastní otec Štefan Kršiak. Pokud máte k této události jakoukoliv informaci či vzpomínku, budu vděčný. Děkuji
Štefana jsem dobře znal.Pracovali jsme spolu.Otřes ale nebyl 1.listopadu,byl totiž až po výbuchu/asi 14. dnů/ a byl v odpoledni směně,ráno jsem tam jezdil kombajnem já a proto mě jeho smrt hodně zasáhla.Váš nevlastní otec byl skvělý chlap.
Díky za vzpomínku, ale přece jen si myslím, že to muselo být nad ránem 2. listopadu, protože šel otec na noční z pátku na sobotu a zemřel opravdu 2. listopadu. To je ale celkem jedno. Neznáte jména těch dalších co s ním byli na směně? Děkuji.
Mate pravdu,ta udalost se stala opravdu v listopadu.Spletl jsem se a proto se Vám omlouvám.Někde bych měl mít fotky našeho kolektivu.Snažím se je najít a okud se mi to podaří a budete ít zájem dám je na web.Na “MAJORA”,tak jsme mu říkali vzpomínám rád,mám na něj jen dobré vzpomínky.Jména si už nevybavuji.
Díky moc. Fotky určitě přivítám, i když mamka nějaké doma má, když jste překonávali rekordy apod. Ale určitě je přidejte, budu rád.
Dobrý den,o této události byla natočená písnička.nikde ji nemohu najít znáte ji někdo?
Pane Procházko, jsem manžel dcery pana Štefana Kršiaka z prvního manželství. Vaše komentáře nás velmi zaujaly. Kontaktujte nás prosím na email: koatkajirieva@seznam.cz. Moc děkuji. Zkusím napsat i redakci, aby Vám poslali můj vzkaz.
DOBRY DEN,ZAJIMALO BY ME JESTLI MUJ OTEC MIROSLAV KOVAL BYL TIM ELEKTROUDRZBAREM ,KTERY INFORMOVAL O CELE SITUACI NA POVRCHU .
BYLO MI TEHDY 10 LE A STRASNE MALO SI O NEM PAMATUJI.
JESTLI MATE NEJAKE FOTKY,INFORMACE ,ATD BUDOU MILE VITANE DEKUJI PROFB@COMCAST.NET
Dobry den,
chtel bych se zeptat jestli jste nekdo znal mojeho otce Miroslava Kovala-elektrik-
malo si co pamatuji bylo mi tehdy 10 let…byl to on co volal na povrch ocele situaci?
Prosim mel bich zajem o vice informaci o tomto nestesti,zemreli nam tam 2 sousedi Milan Pecha a Otto Rajcak
Zdravím Tě Jiří! Tvého otce Mirka jsem moc dobře znal ještě když pracoval na úpravně dolu na povrchu tzv. UZK která už taky neexistuje. No a když začal Mirek fárat tak jsme se taky často potkávali na různých pracovištích. Já jsem pracoval jako důlní zámečník od srpna 1976 v přípravách Mirek přišel na důl později a dělal silnoproudého elektrikáře v rubání. Já jsem od r. 1987 přešel pracovat k údržbě jam kde jsem v noční směně toho osudného dne Mirka naposled vyvezl klecí z podzemí. Ptáš se Jiří jestli Tvůj otec podal informaci na povrch? Zcela určitě! Neboť elektrikář se pokud nebyla porucha zdržoval v trafostanici a ty byli vybaveny dle předpisu telefonem s interkomem, tak že po stlačení tlačítka se do vteřiny ozve dispečer a informovat o nebezpečí je povinností každého horníka. Tvůj Táta byl správný Chlap!
Dobrý den, můj otec byl jedním ze záchranářů HBZS Ostrava, který toho dne zasahoval na místě. V té době mi bylo 9 let a proto jsem si toho moc nepamatoval. Před nedávnem na toto téma přišla řeč a z jeho vyprávění to byla jeho nejhorší záchranná akce. Během vyprávění mi ukápla i slza a to zejména při vyprávění o jednom záchranáři HBZS, který ze závalu vynesl svého bratra v náručí. Došlo i na ukázku výstřižků z novin s podobiznami všech, kteří tam toho dne zůstali. Bylo mi z toho úzko a proto chci uctít památku všech, kteří toho dne umřeli.
Dobrý den, jen na upřesnění komentáře mého syna, nebyl to záchranář HBZS, my jsme se všichni vrátili zdrávi, nýbrž jednalo se o člena super kolektivu ZBZS dolu Barbora Josefa Nováka.Téhož dne na tomto závodě zahynuli další dva záchranáři a perfektní kluci, kolegové a kamarádi, jelikož jsem se na tomto dole vyučil, znal jsem mimo jiné skoro všechny postižené pracovníky a tímto bych chtěl uctít památku 21. výročí všech zesnulých.
Dobrý den, jsem neteř Milana Pechy, který při neštěstí zahynul. Moc ráda bych se o něm něco dozvěděla, pokud ho teda někdo znal. Můj táta o něm velmi často mluví. Je mi 20, takže jsem ho nikdy nepoznala. Přesto každý rok jezdíme na Slovensko, kde je pohřbený v čase vzpomínek na zesnulé. Znám ho pouze z vyprávění. Jeho děti sme kontaktovali teprve nedávno. Byl by nadšený z toho, jak se mu podobaj…dnes by se radoval i z vnoučat.
Dobrý den. Jsem bývalý záchranář ZBZS, který se hned po této tragické událost podílel na tom, co může záchranář pro své kolegy udělat. Bohužel byla to strašná událost. Tímto bych chtěl uctít jejich památku.
Rád bych poprosil, jestli má někdo nějaké fotky a výstřižky z novin nebo nějaké materiály, které by bylo možno poslat na email – hlaja@seznam.cz
Bohužel, již pracuji mimo obor , jelikož šachtu na které jsem pracoval v roce 1993 zavřeli. Tak už mohu jen vzpomínat na všechny kamarády.
ČEST JEJICH PAMÁTCE:
Děkuji
Dobrý den,
jsem bývalý štajgr z dolu 1.Máj (Barbora), ranní směna v přípravách, kde došlo k tragické události, tímto bych chtěl uctít památku všech kamarádů, kteří neměli to štěstí a už nevyfárali. Z jedné ze vzpomínek; pamatuji si, když jsem Jardovi Železnýmu předával pod hákama šichtu, právě se vrátil z lázní, tak jsem mu říkal „Jardo, máš to připravený, zařaď hned na čtyřku“, tak jsme se tomu zasmáli, to jsem nevěděl, že ho vidím naposledy… Mám dobového „Horníka“ s fotkami všech kamarádů a s dobovými informacemi… pokud bude mít někdo zájem, zašlu e-mailem. Čest jejich památce a někdy Zdař Bůh…
Dobrý den,
máte i nějaký dobový tisk z tragédie, která se stala o 14 dní později, při níž zemřel Štefan Kršiak? Či osobní vzpomínku? Děkuji David Procházka
Dobrý den Nikolo,
Tvého strýce Milana Pechu jsem znal velmi dobře, mimo jiné bydlel kousek ode mě na stejném sídlišti Svibice v Českém Těšíně. Poznal jsem ho po vyučení, když jsem začal dělat na úseku „Přípravy“ (ražba chodeb) na dole 1.Máj v Karviné, dnes již uzavřený Důl Barbora. Tvůj strýc pracoval tehdy u dopravy materiálu na čelbu, byl taková nerozlučná „dopravní dvojka“ s Milanem Šmausem později ještě s Otto Rajčákem. Chodili stabilně na odpolední/noční, já jsem začal chodit po vyučení (r.1983-4) s nimi, Milan dělal předáka, měl s dopravou opravdu dobré zkušenosti, byl klidné povahy, pohodář, moc toho nenamluvil, nepamatuji se, že by se někdy rozčiloval, fakt dobře se s ním dělalo. Můžu říci, že to byl jediný člověk, který mě opravdu naučil dopravu materiálu od naložení „vlaku“ (říkalo se tomu „kočky“ = závěsné vozíky na visící kolejové drážce) na překladišti všemi možnými druhy materiálu až po jeho složení na čelbě, a to nebyla fakt žádný sranda, dopravovat v takovém prostředí visící vlak, naložený spoustou železa a dřeva vážící několik tun jenom na lanech a někdy dost rezavých, mnohdy do pořádných kopců a v různě deformovaných chodbách a křížích, kde všechno překáželo a nebylo nikde dost místa. Práce to byla náročná a záslužná, protože bez dopravy materiálu by se vůbec nerazilo. Rád na tu dobu vzpomínám, to nás ještě práce bavila a měli jsme radost, když bylo hotovo a práce byla vidět. Později, když jsem si dodělal školu, začal jsem Milanovi štajgroval (směnový technik v dole-revírník), ale na našem kamarádství se nic nezměnilo, věděl jsem moc dobře, co taková doprava obnáší, vždyť jsem se od Milana učil a můžu říci, že to byl jeden z mála chlapů, na kterého jsem se mohl opravdu spolehnout a když jsem tuhletu dopravní četu měl na partě, byl jsem úplně klidný, věděl jsem totiž, že „je tam Milan“ …
V den výbuchu dělali na úseku Přípravy 2, vedoucí Pavel L., v ten den ráno tam štajgroval tuším Jarda P. odpolední tam stajgroval Jarda Železný (už nevyfáral) a večer je měl střídat štajgr Petr B., strýc Milan měl odpolední ve stejném složení, on, Milan Šmaus a Otto Rajčák a dopravovali materiál na čelbu, aby měli havíři čím zabudovat vyraženou část chodby (prorážky). Pokud si dobře vzpomínám, materiál na čelbu se v tu dobu dopravoval z 9.patra z překladiště u zásobníku č. 91. V době výbuchu byli na čelbě a skládali materiál. Na čelbu havířům určitě dovezli „hajcmany“ (oblouková ocelová výztuž), lutny (větrací „trouby“), „kuloky“ (dřevěná kulatina na výplň za výztuží), ocelová síta, šrouby… Byla to ta tříčlenná dopravní četa, která po výbuchu zůstala pohřešovaná a nebyla z dolu vyproštěna, protože následkem výbuchu došlo k závalu chodby a musela k nim být vyražena ta nová chodba cca 500m dlouhá, jak je na plánku u čísla 140 533.1. Byli vyproštěni až za cca 4 měsíce, s nimi tam zůstalo ještě 5 havířů od razícího kombajnu AM 50, Michal Botka, Libor Černota, Pavel Danko, Milan Neset-kombajnér, Rostislav Šimon, a jako poslední až v dubnu byl vyproštěn Josef Němec-zámečník příprav.
Když jsme jezdili spolu na odpolední nebo noční šichtu autobusem z Těšína cca 40minut do Karviný, tak havíři běžně hrávali karetní hru „sedmu“, ta se hraje ve čtyřech „do kříže“ dva proti dvěma. Za ty roky byli v autobuse vytvořeny takové stabilní karetní party, které spolu pořád hrály na cestě do práce a zpátky, no a Milan byl také jedním z mých karetních parťáků, jinak nejčastěji jím byl Otto Rajčák, dobrej kluk a veselá povaha, který bohužel také zahynul, jindy třeba Vlastík K., Honza B. (zraněný záchranář), podle toho, jak jsme se sešli, všichni Těšíňáci. Ale vždy byla u „sedmy“ legrace.
Kdykoli si vzpomenu na léta strávená na šachtě, vždycky mi hlavou proběhne i vzpomínka na Milana a na tu správnou partu horníků, se kterými jsem vlastně vyrůstal. Je to již dlouho, ale snad těchto několik vzpomínek potěší nejen Tebe a jeho bratra, ale i všechny pozůstalé a kamarády.
S úctou na kamarády vzpomíná Jiří S., bývalý šrajgr příprav na dole Barbora v Karviné.
Dobrý den pane Schmidte,
měl byste nějaké podrobnosti i k události, která se stala z noci z 2. na 3. listopadu 1990? Jak jsem psal výše, jako jediný horník ze tří zavalených zemřel Štefan Kršiak. Byl to můj nevlastní otec, kterého jsem měl ale rád a v době, kdy zemřel (bylo mi 15 let) jsme k sobě nacházeli cestu. Děkuji David Procházka
Ahoj Jirko Schmidte jsem také již bývalý člen čety HBZS,která byla na daném závodě při likvidaci vážné nehody přítomna.Jsem vyučen na dole 1.Máj jako důlní zámečník a postupem času jsem se vypracoval až na báňského záchranáře,posléze až na profi v Ostravě Radvanicích (HBZS)-Hlavní Báňská Záchranná Stanice,jednak bych velice rád přispěl ještě jednou povznesl dřinu lidí v dolech a tímto uctil i památku všem,kteří se již nedostali na povrch sami,nejen těm z 18.10.1990 ale i těm ostatním,několik z nich jsem bohužel dopravoval na povrch i já osobně,rovněž i všem pozůstalým bych tímto uctil tichou vzpomínku. Jsem jedním z čety záchranářů (HBZS)na foto u autobusu hned druhý den na postiženém závodě.Měl bych prosbu jelikož se mi při stěhování ztratili veškeré fotografie,chtěl bych Tě tedy požádat o zaslání výše uvedených dokumentů a různých výstřižků,které jsi popisoval.S pozdravem a Zdař bůh,bývalý záchrannář Hersina Mirek
Ahoj Jardo H. Jsem již také bývalý pracovník ( HBZS) zajisté se budeme znát prosím můžeš mi poslat nějaké fotky na můj email (hersina.m@seznam.cz) děkuji moc a přeji jen samé štěstí v dalším životě,Zdař bůh Mirek
Jirko Schmidte ještě jednou zapoměl jsem Ti zaslat email (hersina.m@seznam.cz) ještě jednou děkuji a měj se fajn
Dobrý den pane Procházko,
pokud si dobře vzpomínám, tak „Majorovi“ dělal havíře „osmičku“ Svaček, a „Medvěd“, jméno už nevím, a pak tam byli dva „sedmičkoví“ mladší havíři, kteří po té události odešli ze šachty, jména už nevím. Bylo to na našem úseku Přípravy 2, byli jsme na noc na úseku dva štajgři, já a Petr B., který tam na noční štajgroval. Razili novou prorážku v 1. kře, 9. patro, prorážku budovali v tzv. „lovkách“, tzn. dvě obloukové ocelové nohy, vrchem rovina (fajfka) a na straně pilíře (uhelná stěna) krátký ocelový „oblouk“ tvaru „L“ (lovka) a to proto, že ta stará prorážka cca 5m od té nové byla zatopena vodou. K „sednutí stropu“ na kombajn došlo někdy k ránu… Podrobnosti k té události asi víte od ranního kombajnéra pana Pavla R. Bohužel k této události nemám žádný dobový tisk, zůstaly pouze vzpomínky na správného chlapa s přezdívkou „Major“…
taky jsem tam v tom obdoby delal-stajgra
Dobrý den,tuto tragedií si pamatuji,měsíc po této tragedií mi bylo 4 rokjy,můj otec záchranář a otcův kamarád Pepík Novák měli ten den jako zachranáři odpol. směnu,strejda Pepa se už nevrátil,byla to pro nás rána pro mého otce to bylo hrozné…otec Jaroslav Ihaz
Jak jsem se tak dival na članek ohledně výbuchu ze dne 18.10.1990.Už si někdo uvědomil kdo za ten výbuch mohl?Bohužel už mezi námi není.Těch 30 horníku si to s tím dotyčným doufám tam na hoře nějak vyřešilo.Dělal jsem na zachránce dost dlouho na dole 1.Máj.Nikdo si nedovede představit co to byl za maras.Jelikož jsem byl první na hoře v 5 kře,takže vím očem píšu,motto-NECHTE TO SPÁT…
Dobrý den
Neznali jste náhodou mého bratra Martina Heczka ? , který tam taky zůstal Mě bylo 14. a půl a jemu 24.let
Michal Heczko
dobry den.den vybuchu 18.10 1990 tam zustal muj strejda evzen berki druha fotka na seznamu obeti dulniho nestesti. jsem byvali havir a tak vim jak to tam chodi.preju vsem hornikum pevne nervy a hlavne pracujte bezpecne tak aby ste se vratily domu k svim detem. je to tezke kdyz navas tlaci vedeni a proto se nedba na bezpecnost tak proto si mislym ze pricina nestesti bylo poruseni BP.tyka se to hlavne metanovich cidel.
Dobrý den,možná si na mé jméno vzpomenou všichni záchranáří z Barbory a HBZS,hlavně Ti,kteří často zasahovali na naší šachtě.18.10.1990 jsem měl doprovod a šel jsem s výjezdovými jednotkami 1 a 2 sledu.V té době jsem dělal četaře této čety a proto vím o čem píšu.Nikdo si neumí představit ten psychický nápor když najdete své lidi,alespoň několik,živých a po zhodnocení situace je Vám jasné že to s dalšími dopadlo špatně.Ten den jsem přišel o četu záchranářů,kamarádů a přátel a v ranních hodinách hovoříte s otcem jednoho záchranáře a máte mu říci zda jeho syn žije a jak je na tom.Dnes to mohu již upřesnit,jednalo se o Karla Santariuse.Jak říkal Jarek Ihaz,nechte kluky odpočívat v tom nebeském dole.Vždy v den tohoto neštěstí se “skalní,staří “záchranáři scházejí na hřbitově a alespoň kyticí a tichou vzpomínkou vzdávají čest svým kamarádům.Toť vše ode mne a pokud by chtěl někdo něco,může se na mne obrátit na mail.Zdař bůh!
Chtěl bych jen doplnit ohledně mého příspěvku,zde je můj meil:lubos.civin@seznam.cz.
Je mi líto že se dnes již pozapomělo na výbuch na Dole 1.Máj dne 3.5.1981,kde zahynuli 4 lidé,3 záchranáři a ředitel podniku Ing.Stáňa.Vím že je to již dávno ale žije ještě hodně pamětníků.Také se pozapomělo na výbuch v srpnu 1985 na téže šachtě kdy zahynuli 2 záchranáři.Vím že havárie z 18.10.1990 byla jednou z největších na této šachtě a i v revíru,ale většinou zde umírali záchranáři,kteří se snažili zabránit ještě větším ztrátám na životech havířů.Nyní začíná být doba,kdy se o těchto záchranářích začíná mluvit jako o zbytečných elementech ale když je zle,stačí vytočit nějaká čísla a tito chlapi jdou tam,odkud všichni utečou a pak jsou dobří.Tak mi to připadá jako když naši političtí činitelé chtějí seškrtat rozpočty jednotkám integrovaného záchraného systému ale když jim chytne barák,hned je povolávají a tehdy jsou jim dobří.Všem záchranářům přeji vždy bezpečný návrat na základnu!!!!!!!!!!!!
To: Luboš Civín dne 6.9. 2012 v 23:17 –
– Také se pozapomělo na výbuch v srpnu 1985 . . . . . Stanislav DRONG a Jiří VANĚK.
Dobrý den,
nelze říci, že se na výbuch zapomnělo. Událostí, které se v českém hornictví staly, je mnoho a ne všem se dostalo takové publicity jako u jiných událostí. Samozřejmě díky za tip.
http://www.zachranar.cz/wp-content/uploads/downloads/2012/08/1981-05.pdf
http://www.zachranar.cz/wp-content/uploads/downloads/2012/08/1985-09.pdf
http://www.zachranar.cz/wp-content/uploads/downloads/2012/08/1990-11.pdf
Je to pořád žívé ,ač je to tolik let !!!! A jak doporučuje Jarda ” NECHME TO SPÁT !! ” , tak jsem nechtěl psát nic, ale po přečtení všeho , jsem se nakonec rozhodl naopak . U všeho jsem vlastně byl a ta spousta kamarádu co na ,, MAJU!” zařvala asi opravdu zasluhuje vzpomínku – a že jich je!!! Otřesy Honza a jeho parta U Apače hned na to Kája z průmky v rubání , malej Sabat , ředitel ???? Dodnes vidím jak mi podepisuje dovolenou na schodech !!! Bylo by to asi na knihu vše tady psát a jmenovat !!!
Ovšem ten 18. říjen v devadesátem byla pecka a jak koukám na fotky z ,,kříže” do prorážky , potrhané “lutny” a ostatní materiál co lítal sem a tam,možná už pouze já vím co se skrývá dál ve tmě a to mě vede k tomu tady psát. Tak chlapci , tam nahoru ,, ZDAŘ BŮH ” !!! Byli jste kamarádi , šlo se na vás spolehnout , dnes se jen těžce hledají Vám podobní KAMARÁDI !!!!!
Všechna ta hrůza se vlastně dotkla dvou kolektivů z příprav a i Major tady patřil a bylo to jen krátce co přešel na Darkov , ze svého kolektivu na Máji . Vidím ho Štefana živě v trenkách zpoceného na předku a nebo v obleku na plese !!! jistě věřím, že by jste nakonec tu cestu k sobě našli – byl skvělej , férovej chlap , jako i ostatní ” železňáku! ” tvůj poslední vtip se zapsal navždy – ,, užměkkoněvyvádějí !” ……….. S úctou vzpomínám !!!
Fotky z ražby pro ty mě nejbližší aby jsme je mohli pochovat jsou mou poslední památkou na ty čtyři měsíce hrůzy ………..
Letos už jsme posvítili a zakouřili spolu tak zas napřesrok !!!! KAMARÁDI ….vzpomínáme ale taky nás ubývá
Tak je tu opět ten čas si vzpomenout …….
Zdař bůch.Jak ten čas letí.
Vzpomínka na již zrušený důl Barbora dříve 1.Máj a největší neštěstí v dějinách tohoto dolu které se událo 18.10.1990 https://www.youtube.com/watch?v=fxxrgAX2m9I
Dobrý den pánové já i můj otec Rostislav Ježek (vtač) jsme se často o této situaci která se tehdy stala debatovali.Byl jsem zaměstnancem dolu Barbora a kolem této chodby mě otec protáhnul a ukazoval mi kde se tehdy ten výbuch stal.I v té době mi to nedělalo moc dobře a to jsem byl zaměstnaný v úseku pro přípravu a likvidaci rubáni vedocí byl Ondřek Trzaskalík.Po třech měsících jsem odešel na důl Darkov jako razič do příprav a můžu říct že jsem potkal spoustu lidi kteří si celou tutuo situaci pamatovali.Není zrovna třikrát nejlepší slyšet co se tam tehdy stalo a pak jít razit metry.Jinak znám spoustu dětí od otců kteří již mezi námi nejsou třeba trojice Botka,Černota,Danko jsou to kluci skoro tak stejně staří a proto bych rád i já jak za sebe,za svého otce a za syny otců popřál všem ZDAŘ BŮH.
Zdar buh. Dobry den. Dnes je to25 rokov odo dna ktory zmenil moj zivot. Moj ocko peter macalak narodeny 13 februara 1955 v banskej bystrici zomrel . Ja som mala len 9 rokov. Pamatam si na vsetko z toho najskaredsieho dna mojho zivota… Prosim Vas ak niekdo poznal mojho otca , ma na neho spomienky, fotky.. Ozvite sa mi prosim . Chcem sa viac o nom dozvediet. Strasne mi chyba.. Dakujem bambulask@gmail.
Mam par fotiek celej partie ..ked vyfarali
bambulask@gmail.com
Ždař Buch kamarádi
Zdravím všechny zůčastněné a chtěl bych se zeptat jestli někdo nemá informace o horském otřesu v přípravách dolu 1.Máj v 39. sloji 9. kry na čelbě Antonína Posládka 11.11.1976 v noční směně kde zahynuli dva členové osádky a zbylí tři byli těžce zranění. Nikde se o tomto nepíše jako by tato událost vyšuměla do ztracena.
Osobně jsem se se svoji četou zúčastnil bezprostředně po výbuchu záchranné akce na Dole Barbora. Tenkrát jsme seděli v naráží na 7. patře Dole Julius Fučík závod 1, když dispečer volal megafonem jestli tam jsme a ať okamžitě se dostavím na dispečink. Po vyfárání jsem přišel na dispečink kde mi hlavní dispečer řekl co se stalo a ať okamžitě dám dohromady četu a odjedeme na Důl Barbora. Jeden člen osádky nám chyběl tak jsme ho museli vybrat mezi dobrovolnými záchranáři a nechat ho vyfárat. Po jeho příchodu jsme ho vybavili do zásahu a hned jsme odjížděli. Byli kolem 17.00 hod. kdy jsme už s přiděleným průvodcem fárali na Dole Barbora. Všude smrděl merkaptan a po příchodu na základnu jsme dostali první úkol a šli jsme na průzkum do rubání kde nebyl zrovna příjemný pohled na mrtvé těla horníků.
To Pecka:
píseň natočila kapela Deputát___Výbuch na III. patře…
k poslechu:
https://bandzone.cz/deputat?at=albums
Můj tatínek se jmenoval Zdeněk Caras. Tehdy si pamatuji, že přišel domů úplně opilý a plakal, že tam měl zůstat on. Říkal mi, že si tehdy s nějakým kamarádem prohodili směny. Hodně ho to poznamenalo. Tatínek umřel na ALS před 9ti lety.