Výbuch metanu na dolech Jan a Františka v Karviné 14. června 1894 (1. část)

Závodní západního revíru, vrchní inženýr Jan Kohout, který byl v kritickou dobu ve svém bytě v blízkosti jámy Františka, se záhy dostavil k výdušné jámě, kde zjistil, že poklop byl odhozen. Zorganizoval proto jeho zpětné nasazení a dal příkaz ke zvýšení otáček ventilátoru, aby vzrostl průtok větrů dolem a urychlilo se odvětrání povýbuchových zplodin.

Současně vyslal posla na jámu Hlubina se vzkazem, aby tam přítomný inženýr asistent Racek organizoval záchranné práce ze strany Hlubiny.

Ing. Kohout pak na jámě Františka organizoval zachránce, jejichž jedinou ochranou, obdobně jako při jiných haváriích té doby, byly šátky na obličeji namočené v octě. Pak sjel na pomoc postiženým za směnmistrem Kurcem a důlním Zedníkem do dolu.

Zachránci postoupili od jámy asi 300 m a narazili na spoušť způsobenou výbuchem. Celý překop byl zatarasen vozy, mrtvými koni a postiženými havíři. Nejprve bylo nutno poskytnout první pomoc raněným a přemístit je k jámě. V těžkých podmínkách zachránci odstraňovali překážky v profilu překopu, aby se mohli dostat ke zraněným nebo mrtvým kamarádům.

Na jámě Jan – Karel organizoval v té době záchranné práce horní rada Grey spolu s inženýry Veselým a Novákem.

Již při postupu zachránců v oblasti Františky se ukázalo, že k neštěstí pravděpodobně došlo v 19. sloji, což se potvrdilo i při postupu od jámy Jan, kde nejtíživější situace a takřka nemožný další postup byl právě směrem k 19. sloji.

Mezitím osazenstvo ze slojí nezasažených explozí opustilo práci a vyfáralo.

Další výbuchy

Po zkušenostech z katastrofy v roce 1885 nikdo nepředpokládal, že by mohlo dojít k dalšímu výbuchu. Asi kolem 22:00 h však došlo k druhému výbuchu. Měl sice menší intenzitu, avšak kouř a prach byly opět vyraženy vtažnými jámami Františka, Jan a Karel až na povrch. Nelze nijak určit, kolik ze 129 zahynuvších, uváděných v přehledech jako oběti první exploze, mohlo po prvním výbuchu ještě přežít svá zranění.

Při druhém výbuchu zahynulo 60 mužů ze záchranných mužstev, ponejvíce zasahujících v poli Františky. Byli mezi nimi také Ing. Racek a směnmistři Kurc a Flame.

*) někteří možná zahynuli až při druhé explozi

Ing. Kohout, řídící záchranné práce na IV. patře jámy Františka, se shodou náhod vrátil pod jámu, aby zajistil další pracovníky pro záchranné práce. Učinil tak proto, že dva pracovníci, které postupně vyslal pod jámu pro další záchranáře, se dosud nevrátili a potřebná pomoc se nedostavovala. V náražíse nacházelo 15 horníků, kteří vystoupili po žebřících z V. patra. Ing. Kohout je okamžité přidělil k záchranným pracím. To, že se v době výbuchu nacházel mimo bezprostřední nebezpečí, mu zachránilo život. Tlakovou vlnou byl vržen na mřížoví kolem jámy a omdlel. Z bezvědomí se probral až po vyvezení na povrch.