Již 62 let uplynulo 4. října od neštěstí na Dole Michálka ve Slezské Ostravě. Zanedbáním základních bezpečnostních zásad přišlo o život 38 horníků.
Místo nehody
Výbuchem a jeho otravnými zplodinami byly zasaženy sloj Leopold a V. sloj.
Vrchní V. sloj byla v době nehody dobývána mezi 2. a 8. patrem. V této jen 42 cm mohutné sloji byla dobývána stěna č. 52. Čelba předku č. 57 byla ražena v předstihu 25 m.
V severovýchodní části byla dobývána sloj Leopold o mocnosti okolo 80 cm, uložená pod úklonem 24-34°. Tato sloj byla za nedalekou hranici z větší části vydobyta sousedním dolem Michael (Petr Cingr) v letech 1913 až 1921. Kanál K 84 prošel přes Michálkovickou poruchu a byl probit až do těchto stařin, které ze strany Dolu Petr Cingr byly nekontrolovatelné a nebyly uzavřeny.
Od K 84 vyšel porub č. 84. Současně byly dobývány také poruby č. 88 a 82 v téže sloji.
Větrání
Celý postižený úsek dolu tvořil jedno samostatné větrní oddělení.
Na své cestě slojí Leopold procházely větry zcela neřízené. Výdušný proud z této sloje (62 m3/min.) byl osvěžován na 6. patře ztrátovým proudem (79 m3 za min.) od vtažné jámy. Ztrátový proud byl omezován jedinými dveřmi a vznikalo zde trvalé nebezpečí přímého zkratu. Osvěžené větry ovětrávaly dále pracoviště v V. sloji. Zde byly větry, ve výchozím kanálu brzděny závěsem z dehtované plachtoviny. Čelba předstihu 52 nebyla větrána vůbec.
Větry z vrchní části porubu č. 84 ve sloji Leopold odcházely nekontrolovatelně do stařin Dolu Petr Cingr. V nejvyšším místě porubu zůstával nedostatečně větraný prostor, ve kterém se mohl hromadit metan, zvláště v době střídání směn, kdy se nepracovalo sbíječkami.
Nebezpečí nahromadění metanu však bylo značně podceňováno. O Dole Michálka panovalo všeobecné mínění, že při malém vývinu CH4, který na dole je, nelze předpokládat zaplynování některého pracoviště. Tato nesprávná domněnka sváděla dozorčí techniky k nedůslednosti při kontrolách koncentrace. Technici fárali bez indikátorů nebo je zavěšovali pod poruby.
Celkově možno říci, že větrání byla věnována velmi malá pozornost. Na dole nebyly dokonce ani větrní mapy.
Výbuch
K explozi došlo v odpolední směně 4. října 1950 okolo 15 hodin ve sloji Leopold nad 11. patrem. V této směně bylo v dole celkem 143 osob.
Havíř, pracující ve vrchní špici porubu č. 84 si zapálil cigaretu a s ní i nahromaděný metan. Byl to vášnivý kuřák, nebagoval. Vrchní konec porubu byl podle výpovědi svědků jeho oblíbeným místem. Větry odnášely do stařin sousedního dolu kouř i pach cigarety. Nikdo na Dole Michálka je nemohl ucítit.
Na mrtvole tohoto havíře byly značně popáleny nos, ústa a obě ruce. V okolí a v jeho pracovní blůze byly nalezeny cigaretové papírky, tabák, celý balíček Partyzánek, nedopalky a konečně také zápalky a škrkátko.
Dodatečně odebraný vzorek ovzduší v místě, kde byla nalezena jeho lampa, vykázal 11,1 proc. metanu a o 2 metry níže bylo již pouze 0,8 proc. CH4.
První zpráva
o nehodě v dole byla podána strojníkovi těžního stroje po 15. hodině zámečníkem, kterého výbuch zastihl asi 40 metrů od svážné ve sloji Leopold na 11. patře.
Tři technici, kteří byli na povrchu, ohlásili vše vedoucímu závodu a během několika minut sfárali na 8. patro. Zde se pod jámou dozvěděli od havíře, který se zachránil útěkem ze třídy 85, že se z Leopolda valí kouře. Vrátili se tedy pro přístroje na ZBZS a sfárali okolo 18. hodiny dva na 11. patro a jeden s havířem na 8. patro. Na 11. patře mezitím již byli 3 poranění, kterým se podařilo z Leopolda uniknout.
Na 8. patro se vydali dva pracovníci s přístroji do V. sloje, doprovázeni dvěma havíři bez přístrojů. Ti potom zůstali u větrních dveří na překopu. Za dveřmi slyšeli záchranáři z V. sloje vrtačku.
Jak se později zjistilo, přišel v té době za předákem předku 57 učeň, který hlásil, že se po hlavní třídě valí kouř. Předák nařídil zbylým čtyřem učňům, aby pokračovali ve vrtání a šel se podívat. Pod svážnou uviděl v kouřích ležícího palního, chtěl mu pomoci, ale sám ztratil vědomí. Slyšel jen, že učeň, který ho doprovázel, začal křičet. Ostatní v předku podlehli panice a utekli přímo do kouřů.
Utíkající a křičící učně a další havíře potkávali dva záchranáři na své cestě ke svážné v V. sloji. Za ní, v předku 57, chtěli vytvořit přetlakovou komoru. Po přeseknutí hadice však zjistili, že vzduch je zastaven.
Když se vraceli, nacházeli již ty, které předtím potkávali, ležící na počvě. Asi 20 m ode dveří překopu upadl jeden ze záchranářů do bezvědomí a byl vynesen druhým do čerstvých větrů, kde jej začali oživovat. Technik, který tu mezitím přišel, vzal přístroj postiženého a s druhým záchranářem začali dopravovat postižené na překop, kde se jich ujímali další.
Na 11. patře
zatím další dva záchranáři šli do sloje Leopold. Cestou potkali dva učně, kteří s popáleninami a bez světel šli k jámě. Jeden ze záchranářů se s nimi vrátil a druhý pokračoval sám do postižené sloje. Cestou nalezl ještě jednoho horníka s rozbitou hlavou, který měl ještě hmatný tep. Záchranář došel až k sýpce porubu č. 86, zjistil celkovou situaci a vrátil se zpět.
První záchranné čety z okolních závodů se dostavily do závodu okolo 17. hodiny. Celkem se záchranných prací zúčastnilo přes 100 záchranářů z dvanácti závodů. O postupu záchranných prací se nezachovaly žádné záznamy.
Zjišťování stavu osazenstva v dole se setkávalo se značnými potížemi. Nebyla vedena přesná evidence stavu osazenstva a zcela nevhodná byla evidence hornických učňů podle pracovišť.
V dýchacích přístrojích se pracovalo jen do 22 hodin téhož dne. Ovzduší se již zcela vyčistilo.
Poslední postižený byl vyproštěn 28 hodin po vzniku nehody.
Následky výbuchu
V postižené části dolu pracovalo 45 zaměstnanců. Pouze 3 vyvázli bez poranění, 4 opustili pracoviště bez cizí pomoci, ačkoliv byli poraněni (jeden z nich zemřel v nemocnici) a 2 byli oživeni a vyvezeni z dolu (jeden z nich přežil nehodu jen o 5 dní), zbývajících 38 postižených bylo mrtvých. Jak prokázala pitva, bylo 38 otráveno CO a 2 zemřeli 1 následkem mechanických poranění. Kromě toho byly zjištěny různé popáleniny u 14 mrtvých a u 5 přeživších výbuch.
Vzniklé závaly na přilehlých v chodbách a devastace těžního zařízení v K 84, změť vozů a dřeva i roztržené potrubí na hlavní třídě na 11. patře ukazovaly, kam všude pronikl výbuch. Bylo jednoznačné, že proti větrnímu proudu pronikl po hlavní třídě do větší vzdálenosti. I zachránění pod svážnou SV byli popáleni. Po větrech skončil účinek plamenů již v kanále pod porubem č. 82.
Tlaková vlna nebyla příliš silná, protože prachová uzávěra na 8. patře nebyla rozmetána. Výbuchem nedotčeny zůstaly i uzávěry na hlavním překopu 11. patra a nedokončená uzávěra na hlavní třídě ve sloji Leopold mezi K 84 a SV.
