Ústřední prádlo – ÚZK na Dole 1. máj

Závod ÚZK byl vybudován na místě bývalé pískovny a močálů u lesa poblíž dolu Barbora, zvaného „Střybňočka“. Na těchto místech se hrál v letech 1919-25 první karvinský fotbal a les a rybník byl tehdy místem odpočinku a zábavy horníků a dětí z blízkých dělnických kolonií. Pořádaly se tam rovněž výlety a školní radovánky.

V roce 1929 se tam objevil mohutný bagr značky Menck & Hambrock a poněvadž to byl první bagr v Karviné, stály u něho vždy hromady dětí a zvědavců, kteří pochybovali, zda na takovém místě se dá vůbec stavět. Kopaly se kanály a osazovaly piloty, a když byl terén připraven, zavládl na pracovišti klid. Bylo třeba, aby půda náležitě sedla a tím se docílilo stability základů, ale někteří v tom spatřovali příznak blížící se hospodářské krize.

Za tehdejšího stavu úpraven na dole Barbora, Hohenegger a Gabriela stavba nové ústřední úpravny o hodinové kapacitě prádla 300 t a třídírny 460 t byla hospodářskou nutností. Na Barboře byla sice moderní třídírna, kterou dodaly v roce 1925 Škodovy závody, ale měla nízkou kapacitu, tj. 170 t na hodinu a roční výkon 663 000 tun. Na Dole Hohenegger byla vyhovující třídírna dodaná Škodovými závody (hod. výkon 200 t, roční výkon 780 000 t), ale prádlo bylo zastaralé (od fy Baum z roku 1898, hod. výkon 80 t, roční 312 000 t). Na Dole Gabriela byla nejstarší třídírna, kterou dodala v roce 1881 firma Schuchtermann-Kremmer a měla hodinový výkon 2 x 100 t a roční výkon 2 x 390 000 tun.

Na výzvu ředitelství Báňské a hutní společnosti z července 1935 podaly Škodovy závody a firma Préparation industrielle des combustibles (PIC) v Nougant sur Marne (Francie) nabídky na celé zařízení i se stavebními pracemi, kdežto firmy První brněnská strojírna a Vítkovické železárny nabídly závazně pouze vlastní a dopravní zařízení. Nabídka Škodových závodů byla vyčíslena částkou Kčs 39 002 000 a fy PIC částkou Kčs 41 550 000.

Dopisem ze dne 25. října 1935 oznámilo strojní oddělení generálnímu ředitelství v Praze, že po prostudování a posouzení jednotlivých projektů došlo k názoru, že třídírna je nejlépe propracována a vybavena v projektu Škodových závodů, naproti tomu prádlo nejlépe řeší projekt První brněnské a navrhlo použít kombinovaného projektu. Bylo proto rozhodnuto pověřit Škodovy závody úlohou generálního dodavatele celé stavby i s nádražím, příjezdnými kolejemi, hlavními i vedlejšími budovami, dopravními zařízeními z dolu Barbora i Gabriela, přívodem proudu, vody atd. s tím, že jako subdodavatel firma PIC dodá sazečky a korečkové výtahy v hodnotě Kčs 2 237 000, První brněnská síta a odprašovací zařízení v hodnotě 1 323 000 Kčs. Vítkovické železárny filtraci kalů za 480 000 Kčs, Wiesner, Chrudil lanovku z Gabriely na ÚZK za 1 395 000 fa Gajovský, Ostrava a ostatní firmy budovy, cesty kanalizace atd. za 9 553 000 Kčs a Karlova huť, mostárna v Lískovci ocelové konstrukce, pražce, kolejnice atd. za 13 068 000 Kčs.

V roce 1936 bylo vybudováno kolejiště a stavební a montážní práce probíhaly rychle, tak, že dne 7. 1. 1938 byl zahájen zkušební provoz nejprve pro důl Barboru, odkud se těžba dopravovala pozemní lanovkou. Za tři měsíce, po dokončení visuté lanovky z dolu Gabriela se závod rozjel na plno a dne 8. 6. 1938 byly podepsány protokoly o přejímacích zkouškách.

Vedení celé stavby měl na starosti ing. Schramm ze Škodových závodů. Asistoval mu strojní technik Josef Pospěch, kterého delegovalo ředitelství Báňské a hutní společnosti z úpraven na Dole Pokrok. Po uvedení závodu do provozu plnil funkci vedoucího provozu nepřetržitě do roku 1945, tj. doby, kdy byl jmenován závodním.

V době druhé světové války bylo započato s výstavbou jemného prádla. Tato investice se po válce rozrostla v mohutnou rekonstrukci celého závodu, kde v roli generálního dodavatele vystupovala Výstavba ostravsko- karvinských dolů. Visutá a pozemní lanovka byla nahrazena dopravou pásovou s patřičným zařízením a pro odvoz hlušin byla vybudována nová vlečka a dodány vlakové soupravy včetně lokomotiv. Vedle závodu vyrostla elektrárna a od výstavby koksovny, započaté v době války se z ekonomických důvodů ustoupilo. Tato etapa výstavby byla ukončena a jemné prádlo zahájilo provoz 27. 11. 1952. V roce 1968 byla zahájena další výstavba a rekonstrukce v hodnotě 40ti miliónů Kčs.

Rozvoj a růst závodu vyplývá z tohoto sestavení:

Konec prádla (závodu 4) nastal s vyhlášením útlumu Dolu Barbora a přilehlého úpravárenského závodu, který je obsažen v usnesení vlády ČR č. 68 ze dne 9. července 2001, ve kterém je pro útlum uhelného a rudného hornictví po roce 2002 stanoven termín zahájení v roce 1995 a ukončení v roce 2005.