Přírodní uhelné bohatství v ostravsko-karvinském regionu zabírající přibližně 10% území Hornoslezské pánve dalo v druhé polovině minulého století vznik největšímu průmyslovému centru naší republiky – Ostravsku. Uhelná ložiska byla na Ostravsku objevena již v 60. letech 18. století. S těžbou však bylo započato až v letech 1766 v Polské Ostravě, v roce 1776 v Karviné a kolem roku 1782 na Hlučínsku. Z důvodu špatného odbytu uhlí byla těžba několikrát přerušena.
Pravidelná těžba byla na Ostravsku zahájena na přelomu 18. a 19. století. Do dolů OKR přišlo v druhé polovině 18. století 18% pracovníků z Moravy, 57% z Rakouského Slezska, 8% z Pruského Slezska, 15% z Haliče a 2% z Německa. PVelká koncentrace pracovních sil vedla k rozvoji městských center – Moravské Ostravy, Karviné, Orlové a jiných měst v okolí.
Teritoriální původ pracovníků v hornictví na Ostravsku počátkem 20. století byl územně rozsáhlý. Profesní struktura horníků byla v ostravské části se výrazně lišila od struktury v karvinské části revíru. Práce v dolech na Karvinsku byla zabezpečována především místním obyvatelstvem. V ostravské části revíru pracovalo více pracovníků z průmyslu, zemědělství a pracovníků ze vzdálenějších oblastí.
Těžba uhlí na šachtách v ostravské části revíru byla odkázána v rozhodující většině na práci dělníků, kteří přicházeli pracovat do OKR z bližších i vzdálenějších oblastí. Nejvíce pracovníků pro ostravský uhelný průmysl přicházelo ze zemědělské oblasti – západního Haliče. Přesto horníci z Ostravska a z nejbližšího okolí, kterých bylo mezi osazenstvem ostravských dolů méně, patřili k nejkvalifikovanějším kategoriím.
Na počátku roku 1901 pracovalo v závodech ostravsko-karvinského revíru v ostravské oblasti zhruba 35 000 osob. Z toho počtu pracovalo v západní ostravské části 53,5% všech dělníků, v dolech na Karvinsku pracovalo 41% horníků a koksaři představovali 5,5%. Ubytování horníků a jejich rodin v závodních bytech učinilo horníky značně závislými na majitelích dolů, stabilizovalo je a majitelům zajišťovalo potřebné zdroje nových pracovních sil. Vzhledem k těmto skutečnostem byl počet pracovníků z jiných regionů relativně malý.
Obdobný vývoj probíhal i po první světové válce. I pro období první republiky bylo charakteristické značné množství důlních podniků s poměrně malým počtem zaměstnanců. V roce 1928 činil průměrný počet pracovníků 955 osob a v roce 1938 732 osob na jeden důlní podnik. V uvedených letech bydlelo 45% pracovníků šachet v domech a ubytovnách OKR.
Při okupaci německými vojsky a následným připojením Čech a Moravy ke Třetí říši se situace v revíru změnila. Hlavní místa byla obsazena Němci a správu zajišťovali němečtí inženýři. Pro německý válečný průmysl bylo potřeba dostatek uhlí, a tak do revíru přicházely nové technologie z Německa. Němci byli při těžbě uhlí velice důkladní. Důlní pole se rychle vyčerpávala, ale byla snaha o to, aby se co nejméně uhlí dostávalo do závalu. Přibývalo také pracovních sil – přicházeli totálně nasazení horníci a váleční zajatci.
V létech 1944 – 45 se těžba začala snižovat a to z důvodu blížící se fronty. Německé obyvatelstvo začalo utíkat do Německa. Těsně před osvobozením byla řada důlních podniků zaminována, ale duchapřítomností zaměstnanců byly výbušniny zlikvidovány, a tak nedošlo k likvidaci některých jam.
Po roce 1945 s prudkým rozvojem regionu vznikly i nové problémy. OKR trpěl nedostatkem pracovních sil. Tento stav, který vznikl odsunem Němců, odchodem totálně nasazených horníků a válečných zajatců, si vynutil řadu opatření v zabezpečování pracovních sil z jiných regionů pro Ostravsko. Snaha zajistit potřebnou těžbu uhlí vedla revír k náboru pracovních sil. Za léta 1948 – 1964 jich přišlo do OKR na 591 000 a 559 000 jich za tutéž dobu odešlo. Většina těchto pracovníků pracovala v dolech pouze na přechodný čas, a proto se na Ostravsko nepřistěhovali.
V letech 1948 – 1989 bylo hornictví v OKR hodně propagováno, konaly se nábory pro práci v podzemí, doly měly svá rekreační střediska, během tohoto období byla založena spousta středních odborných a průmyslových škol i vysokoškolských studijních oborů, neboť revír potřeboval neustále nové pracovní síly a mladé odborníky.
V šedesátých letech nastala však hodně patrná změna karvinské krajiny. Začaly mizet krásné hornické kolonie, školy, domy, kostel a další stavby. Důvodem toho byla těžba v poměrně malé hloubce s velkou mocností slojí, které se dobývaly hlavně na zával, což způsobovalo obrovské poklesy na povrchu s následnou devastací povrchových objektů. Takto zmizela původní Karviná II, Darkov, Louky, Stonava, Doubrava a řada dalších. Poklesy místy dosahovaly i úctyhodných 32 metrů, což také způsobilo zvlněný tvar Karvinska. Začaly se vyskytovat vysoké kuželové haldy a poklesové oblasti se začaly plnit neodtékající srážkovou vodou. Tyto zaplavené kotliny pak byly využívány jako odkaliště při praní uhlí.
Největší těžba, která kdy byla v revíru, se vyšplhala až na 25 000 000 tun uhlí. Této těžby bylo dosaženo v roce 1980.
Ještě před deseti lety pracovalo v revíru okolo 115 000 zaměstnanců, revír měl spoustu učňovských zařízení, ve kterých bylo okolo 10 000 učňů.
Po roce 1990 se rozhodlo pro útlum v ostravské části revíru. Svou činnost tak postupně ukončily Doly Šverma, Ostrava, Heřmanice a poslední vozík s černým uhlím z Ostravy byl vytěžen dne 30.6.1994 na Dole Odra v Ostravě – Přívoze. Svou činnost tak v Ostravě skončilo více jak 20 provozovaných jam, které pod tyto hlavní ostravské doly patřily. Byly zlikvidovány nádherné těžní věže, které byly dominantou Ostravy. Zůstala pouze hrstka, která je označena za kulturní památky. Tak skončila kdysi slavná HORNICKÁ OSTRAVA.
V současné době v revíru pracuje jen okolo 23 000 zaměstnanců a nemá téměř žádné učně. V letech 1990 – 1998 byly Ostravsko-karvinské doly ve vlastnictví státu. Během tohoto období vznikla spousta odštěpných dceřinných společností, které se zabývaly hlavně zprostředkováváním služeb pro OKR.
Nyní dosahuje těžba z celého revíru pouhých 12 500 000 tun uhlí. Tuto těžbu zajišťují pouze 4 skupinové doly, a to
Důl Darkov – Důl Barbora, Důl Darkov, Důl 9. květen
Důl ČSA – Důl ČSA, Důl Doubrava
Důl Lazy – Důl Lazy, Důl Dukla, Důl František
Důl Paskov – Důl Staříč, Důl Paskov
V roce 1998 zasáhl útlum také karvinskou část revíru. Byl zavřen Důl Julius Fučík. V současné době je pak v útlumu Důl Paskov a od 1.7. 1999 přibude také Důl František. Okolo roku 2002 – 2003 pak přejdou do útlumu Důl Dukla a Důl Barbora.
Mezi nejvíce perspektivní pak patří Důl Darkov a Důl 9.květen, dále pak Důl ČSA a Důl Doubrava.
Po odkoupení akcií od státu se OKD, a.s. staly privátní firmou.
Nyní se rozhoduje o rozdělení společnosti na privátní, která by si ponechala ziskovou část a OKD – Útlum, který by si ponechal stát a financoval ze státního rozpočtu útlumové výdaje.
