Ve středu dne 4. 4. 1984 ve 2.00 hod. v noci došlo na Dole Doubrava v OKR při ražení těžební základny v 39. sloji kombajnem AM 50 dovrchně s úklonem do 12° v blízkosti pestrých vrstev situovaných v nadloží v čelbě raženého díla k prolomení stropu a k průvalu vody s počáteční vydatností až 6 m3 za min. Díky předchozím preventivním opatřením nedošlo k postižení osádky.
Úvodem
Pestré vrstvy jsou v OKR známy jako zvodnělý kolektor, z nichž při ražbách dochází k nevelkým (200 až 300 l/min), mnohdy dlouhodobým přítokům vody. Do té doby nebyl v OKR zaznamenán případ, že by z pestrých vrstev došlo k náhlým nebo nebezpečným přítokům vod, které by ohrozily bezpečnost pracujících nebo provozu. Přítoky vod sice působí některé technické potíže při ražbách a snižují kulturu práce, jsou však zvládnuty běžnými prostředky.
Zajištění
V době průvalu vody byla čelba ražené těžební základny v 39. sloji, která má v této oblasti mohutnost 2,8 až 7,8 m, ve staničení 435 m a byla vyztužena ocelovými oblouky při hustotě budování 0,5 m. Od započetí ražby byly z čelby prováděny zajišťovací vrty.
Ve staničení 335 m byla zhotovena vrtná komora, z níž byl vrtán 105 m dlouhý vrt souběžně s osou díla s úklonem 15° dovrchně. Vrt byl napojen na degazační potrubí. Přítok vody byl minimální. Tímto vrtem byla čelba zajištěna až do staničení 420 m. Další vrtná komora byla zřízena ve staničení 395 m. Z této komory byl obdobným způsobem vyvrtán vrt o délce 65 m. Ten zachytil pestré vrstvy a přítok vody 250 l/min. Po zachycení přítoku vody do potrubí byl vrt prodloužen na 70 m. Hydrostatický tlak vody z tohoto vrtu byl 0,2 MPa. Tímto vrtem byla čelba ražby jištěna do staničení 460 m.
V rámci protiotřesové prevence byly jednou za 24 hodiny vrtány v čelbě dva vrty v uhlí o průměru 125 mm a délce 20 m. Tyto vrty byly vlhké a nevykazovaly přítok vody.
Průval
V noční směně 4. 4. 1984 ve 2.00 hod. realizovala osádka čelby vrty k protiotřesové prevenci, když došlo ke stropní ráně a vyvržení části nadloží o kubatuře asi 1 m3 s následným průvalem vody, který jako vodopád vytékal ze stropu.
Počáteční vydatnost průvalu vody asi 6 m3/min postupně klesala a ustálila se na 4 m3 za min. Stropní výlom se v dalších dnech zvětšil až na výšku 10 m.
Voda z těžební základny stékala po úklonu do šibíku a jím na 10. patro. V první průvalové vlně padající voda zamezila dovrchní proudění větrů v šibíku, čímž došlo k zaplynování čelby raženého díla a ochozu šibíku.
V následujících dnech byla průvalová voda zachycena přepadní dřevěnou hrázkou a svedena do odpadního potrubí zaústěného do přehrady.
Závěr
K průvalu vody došlo prokazatelně z masívu pestrých vrstev v nadloží raženého díla. Toto těleso má průlinčitou propustnost kombinovanou se složitou propustností puklinovou, podmíněnou nepravidelnou soustavou větších a menších puklin. Převážná část vody tohoto vodního kolektoru je akumulována v puklinách. Do 30. 8. 1984 vyteklo z pestrých vrstev asi 100 000 m3 vody o salinitě 40 g/l. Podle výsledků chemických rozborů šlo o vodu původem z karbonu s příměsí vody ze stařin.
Po havárii byly odstraněny následky průvalu, odstraněno zanesení základny uhelnou drtí a byly obnoveny zanesené jímky. Vyvrtány byly další zajišťovací vrty. Výlom byl zaplněn sádrou. Další ražba důlního pokračovala za zvýšené opatrnosti při dalším zabezpečení sítí zajišťovacích vrtů.
