Dne 22. prosince 1982 došlo ve třetí směně na Dole Rudý říjen (Důl Heřmanice) v Ostravě-Heřmanicích v prorážce sloje Fanny k průtrži uhlí a zvýšení koncentrace metanu. Nehodou byli zasaženi 3 horníci.
Situace
Prorážka byla situována na 5. patře. Bezprostřední nadloží tvořil prachovec až písčitý prachovec s malou polohou pískovce. Celková mohutnost nadložních vrstev až po sloj Černá nevěsta činila 12 m. Podloží tvořilo 0,5 až 1 m prachovce, 1 m pískovce, 0,5 prachovce a dále následoval písčitý jílovec. V samotné čelbě prorážky se vyskytovaly geologické změny, a to ve formě poklesu sloje v počvě o výšku 0,05 až 0,15 m diagonálním směrem.
Východně od prorážky se nacházela porucha „E“, až je pokles od 20 do 25 m severojižního směru.
Čelba prorážky byla v době nehody ve staničení 29 m. Prorážka1 je ražena v celé mohutnosti sloje 0,5 až 0,6 m o šířce 3 m. Sloj má úklon 16 až 18″.
Větrání separátní, foukací, plechovými lutnami o průměru 300 mm.
Nehoda
V době nehody byla prorážka obsazena třemi pracovníky takto: 1 havíř a pomocník byli v čelbě, druhý pomocník byl na třídě jako obsluha vrátku. V době před nehodou se provádělo ruční vyuhlování pomocí sbíjecího kladiva jak na pravé, tak na levé straně čelby a pak byla postavena celá jedna dveřej.
Opět následovalo vyuhlování. Po odtěžení rubaniny havíř zpozoroval, že na pravé straně čelby dochází k odprýskávání uhlí, což se mu jevilo jako projev zvýšeného tlaku nadloží na čelbu. Proto se s pomocníkem rozhodl vzdálit z čelby.
Když se nacházeli ve staničení asi 25 m, ucítili tlak a zpozorovali, že byli posunutí dopředu. Při tomto posunu došlo k zaklínění nohou pomocníka havíře do lutnového tahu a k částečnému přisypání havíře uhelnou drtí. Po vzájemném vyproštění bez nasazených sebezáchranných přístrojů ŠS-7 pak unikli na těžní třídu.
Na styku prorážky s chodbou pocítil havíř nevolnost, která se dostavila v důsledku fyzické námahy, nedostatku kyslíku a velikého psychického zatížení. Druhý pomocník, který se nacházel na třídě, okamžitě poskytl pomoc vyčerpanému havíři, vytáhl jej z prorážky a nasadil mu sebezáchranný přístroj ŠS-7. Pak ho naložil na vozík pro dopravu střeliva a odvážel jej s druhým pomocníkem k jámě. Po ujetí asi 300 m se nevolnost projevila i u prvního pomocníka.
Akce a zhodnocení
K nehodě povolal dispečer podniku i zdravotní výjezd HBZS. Cestou na místo nehody potkala výjezdová zdravotnická hlídka již všechny tři pracovníky na překopu 5. patra. Lékař ihned provedl vyšetření obou pracovníků a došel k závěru, že pracovníci byli vystaveni krátkodobému působení důlních plynů a ovzduší s nedostatkem kyslíku bez újmy na zdraví.
Porovnáme-li časové možnosti obou pracovníků, dojdeme k závěru, že měli dostatek času k nasazení sebezáchranných přístrojů SŠ-7, které měli zavěšeny na dveřeji ve vzdálenost 4 m od čelby. Neučinili tak včas. V případě, že by čelba byla ve větší vzdálenosti od průchodního větrního proudu a došlo k vyššímu uvolnění metanu, jistě by průběh mimořádné události byl horší.
