Na počátku osmdesátých let 18. století byla na Ostravsku nalezena ložiska uhlí v západní, střední i ve východní části revíru, ale od nálezu uhlí k jeho hospodářskému využití bylo ještě daleko. Teprve na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století si rozmach průmyslové revoluce v českých zemích, charakterizovaný mimo jiné i rychlým rozvojem Vítkovických železáren a dobudováním železnice (Severní dráhy Ferdinandovy), vynucuje rozvoj těžby uhlí. Upouští se od jeho dobývání drobnými důlními díly a přistupuje se k budování velkých dolů. A v této době se začínají psát první stránky historie Dolu Hlubina.
V roce 1842 byla založena jáma Karolina a o dva roky později, tj. v roce 1844 se začala v prostoru u tehdejšího Senného trhu (dnešních Frýdlantských mostů) hloubit jáma Šalamoun. Obě šachty měly společnou výdušnou jámu v místech kašny před dnešním Národním divadlem moravskoslezským až do roku 1884 a později až do roku 1966 bylo větrání prováděno jámou u Domu umění. Obě šachty patřily od svého začátku M. S. Rothschildovi.
Vítkovické železárny se rozrůstaly a potřebovaly stále více uhlí. Proto bylo v roce 1852 zahájeno hloubení jámy Hlubina a již o pět let později bylo vytěženo první uhlí z hloubky 97 metrů. Spojením kapitálu vídeňského bankovního domu Rothschildů a obchodníků s uhlím bratrů Guttmanů vzniká v roce 1873 Vítkovické horní a hutní těžařstvo a této společnosti patřily všechny uvedené doly. V roce 1891 k nim přibyla „Nová jáma“ (dnešní Důl Jeremenko), založená v jižní části obce Vítkovice, která začala těžit v roce 1896, kdy byla přejmenována na jámu Louis. Důl Alexander byl nejmladší. První uhlí začal dávat v roce 1898. Původním majitelem byl rakouský stát, který později přenechal důl Severní dráze. V roce 1926 byl připojen k Dolu Hermenegilda (bývalý Důl Zárubek).
Těžba uhlí na všech dolech postupně rostla, takže na přelomu 19. a 20. století se pohybovala roční těžba na Dole Šalamoun mezi 280-370 tisíci tun, na Dole Hlubina mezi 200-280 tisíci tun a na Dole Jeremenko kolem 100 až 130 tisíc tun uhlí. Na těchto úrovních se udržoval objem těžby v podstatě také v období 1. světové války s výjimkou dalšího rozvoje těžby na novém dole (Jeremenko), kde objem vytěženého uhlí vzrostl až 250 tisíc tun.
V posledním roce války těžba uhlí na všech dolech značně poklesla a na nízké úrovni se udržovala i v prvních letech existence Československé republiky. Teprve v roce 1923 začíná období konjunktury zakončené již v roce 1930 velkou hospodářskou krizí. V roce 1931 byla těžba uhlí na Dole Šalamoun zcela zastavena, horníci propuštěni a důl připojen k Hlubině. Na dolech Hlubina a Jeremenko dochází ke značnému omezení výroby. Teprve příprava na 2. světovou válku podnítila další prudký růst těžby uhlí a v roce 1939 byla obnovena těžba na Dole Šalamoun.
Šestiletá éra nacistické okupace zaměřila všechno na dosažení maximálních těžeb, ale za cenu nadměrného opotřebení mechanismů a doslovného drancování nerostného bohatství země. Proto v letech 1942-1944 bylo na všech dolech dosaženo maximální hranice těžby převyšující na Dole Šalamoun 140 tisíc tun, na Dole Jeremenko 530 tisíc a na Dole Hlubina dokonce více než 800 tisíc tun uhlí za rok.
