V pátek dne 18. června 1976 v 9.07 hodin došlo na Dole Československé armády v OKR v důlním poli závodu 1 ve 33. sloji ke vzniku horského otřesu, jehož projevy byly zachyceny až na povrchu Dolu ČSA i na sousedním Dole Doubrava. V době nehody pracovalo v postiženém důlním úseku 80 pracovníků.
Ihned po zaznamenání otřesu byly zahájeny první záchranné práce přímo pracovníky ohrožené oblasti a byly povolány pohotovostní záchranářské jednotky z obou stanic HBZS a z vlastního dolu.
Následkem horského otřesu byla citelně zasažena a deformována důlní díla 13 307, 13 321, 13 320 a 13 301. Vzniklou tlakovou vlnou i mechanickou silou bylo nehodou postiženo celkem 25 osob, kteří byli lehce poraněni a vyvázli s pohmožděninami a odřeninami. Po ošetření byli propuštěni domů. U mnohých se objevilo typické tzv. tetování uhelným prachem vrženým silou výbuchu na volné plochy těla. Mezi ohroženými pracovníky v postiženém úseku byli rovněž dva inspektoři obvodního báňského úřadu, kteří zde právě konali inspekční kontrolu elektrických a strojních zařízení.
Na kříži chodeb 13 307 x 13 321 vznikl rozsáhlejší zával, jímž byl smrtelně zasažen jeden důlní pracovník, který zde vykonával funkci požárního hlídače.
V důlní chodbě 13 301, která byla připravena k vyklízení materiálu a plenění výztuže, zůstalo nezvěstných pět horníků. První průzkum do této chodby zjistil, že přístupová trasa k pohřešovaným je přístupná jen do vzdálenosti 26 m a dále jsou boky výztuže stlačeny do sebe.
Podrobným prostudováním měřičských podkladů bylo ověřeno, že jedinou nadějnou přístupovou cestou do postižené chodby je postup přes uzavírací hráz na chodbě 13 318 za předpokladu, že pohřešovaná osádka ještě nezapočala s pleněním ocelové výztuže.
Uzavírací hráz byla zřízena jako 6 m dlouhá popílková plavená zátka s 30 cm silnými omezovacími zděnými příčkami.
Vyprošťovací práce ze směru staré hráze započali v 10.52 hodin horníci z nedalekého porubu v jiném samostatném větrním oddělení, kteří byli operativně přemístěni k těmto pracím a vybaveni potřebným nářadím a výstrojí. Toto rozhodnutí značně urychlilo celý průběh záchranných prací, protože přivolané jednotky záchranářů musely být k tomuto místu přemísťovány dalekou přístupovou cestou, neboť přímý průchod chodbou 13 320 byl horským otřesem silně devastován a byl jen namáhavě průlezný i bez potřebné výstroje.
V 11.23 hodin bylo s uzavřenými horníky navázáno spojení poklepem na potrubí a ihned poté byl na potrubí pro odběr vzorků vzdušin z hráze napojen přívod stlačeného vzduchu, který pak byl vpouštěn za hráz.
Mezitím byla zdravotnická hlídka z pohotovostí HBZS s lékařem přepravena od kříže 13 307 x 13 321, kde zabezpečovala vyproštění smrtelně poraněného horníka, na pracoviště u uzavírací hráze na chodbě 13 318, aby zde poskytli případnou pomoc uzavřeným pěti horníkům.
Ve 12.30 hodin se již podařilo navázat hovor se všemi pohřešovanými přes potrubí a bylo ověřeno, že jsou všichni nezraněni a zdrávi.
Vyprošťovací práce ze směru staré hráze byly úspěšně ukončeny ve 13.15 hodin a všech pět pracovníků bylo bez zranění vyproštěno a zachráněno.
Při této příležitosti je nutno ocenit rozvážné chování předáka skupiny pěti pohřešovaných, který po vzniklém otřesu, když v důsledku rozvířeného uhelného prachu nebylo vidět ani předpaženou ruku, zachoval potřebný klid a voláním dal ostatním znát, aby se zachytili kolejnice závěsné drážky a přidržujíce se jí, fárali chodbou do bezpečí. Když však asi po 50 metrech narazili na plný zával, ihned se stáhli zpět na kříž chodeb, kde si pustili stlačený vzduch od vrátku. Protože předák znal dokonale také důlní situaci, stáhl horníky ke staré hrázi na chodbu 13 318, odkroutil záslepku na vzduchovém potrubí a pak pravidelným klepáním na toto potrubí dával signály.
V průběhu likvidace následků nehody se do závodu dostavili představitelé politického i veřejného života kraje i okresu, Federálního ministerstva paliv a energetiky a vedoucí pracovníci Oborového ředitelství OKD.
