Dne 12. ledna 1976 došlo na Dole Paskov v OKR v odpolední směně ve 20.15 hod. k nenadálé průtrži plynů a uhlí bez přímé iniciace v čelbě dovrchní chodby č. 601 451 ražené ve sloji č. 60. V této době dopravovali pracovníci materiál pro zabudování čelby. V důsledku opožděné průtrže byl jeden pracovník zcela zasypán vyvrženým uhlím a utrpěl smrtelný úraz udušením, druhý byl zasypán do poloviny těla a zachráněn s lehkým zraněním.
Dovrchní čelba 601 451 byla ražena ve sloji č. 60, která zde dosahovala průměrné mocnosti 1,6 m. Tato sloj byla v 14. kře, kde se čelba nacházela, prohlášena za sloj ohroženou průtržemi plynů a uhlí.
Čelba chodby se nacházela v době nehody v místě tektonického poklesu s četnými diaklásami v nadloží a se silně porušenou strukturou uhelné hmoty ve sloji. Sloj u čelby před posledním odpalem měla na levém boku mocnost 0,65 m, na pravé straně 1,57 m. Čelba byla od průchodního větrního proudu vzdálena 200 m a byla větrána sacím větráním lutnami o průměru 500 mm vyústěným do větrního vrtu o průměru 1100 mm s množstvím větrů 170 m3/min.
Uhlí a hornina v čelbě byly rozpojovány trhací prací, a to v uhlí Harmonitem V a elektrickými rozněcovadly typu DkM ve stupních 1 až 18.
Ražení z úrovně 3. patra bylo zahájeno v září 1975 a účelem chodby bylo dosažení větrního spojení s 2. patrem.
K zajištění vystřeleného předstihu ve sloji se používala předsuvná výztuž v obvyklém provedení zavěšená na hácích a v případě potřeby byly používány rovněž stojky s přítesem. K nakládání horniny byl používán škrabákový nakladač ŠN 1E; k odtěžení sloužily dvě pásové soupravy TP 400/800.
Měření tlaku plynu ve vrtech bylo uloženo provádět v tomto důlním díle jednou za čtrnáct dní. Poslední měření bylo 8. ledna a tlaky se pohybovaly od 20 do 70 kPa, na pravém boku dosahovaly 180 kPa (0,2; 0.7 a 1,8 kp/cm2).
PŘED NEHODOU
Poslední trhací práce v čelbě byla provedena v kritický den ke konci ranní směny. Celkem bylo odpáleno 38 vrtů s 15 kg Harmonitu a 16,8 kg Semtinitu 46. Po trhací práci bylo naměřeno v čelbě 1,5 % metanu. Konec luten byl od čelby vzdálen 7 m. Nakladač byl 12 m od čelby. Nad motorem škrabákového nakladače byl umístěn signalizační metanoměr SŠ 2.
Pětičlenná osádka odpolední směny započala svoji práci se zpožděním, až po dokončení trhací práce ranní směnou. Její práce spočívala v tom, že upravila separátní větrání. Po 17. hod. započali s přípravnými pracemi pro zajištění prostoru v čelbě předsuvnou výztuží, založení základkového polštáře za poslední tři oblouky ocelové výztuže a navrtání 3 vrtů pro upevnění vratné kladky škrabáku.
S nakládáním horniny započal předák okolo 17.30 hod., přičemž ostatní členové osádky byli u odtěžení a připravovali materiál pro zajištění čelby. Nakládání bylo ukončeno asi v 19.30 hod. Potom byla část osádky zaměstnána při dopravě oblouků výztuže a dřeva do čelby.
Směnový předák s postiženým horníkem zůstali v čelbě a na nosníky předsuvné výztuže nasadili horní oblouk výztuže. Předák pak uvolňoval vyhrabáváním místo u levého boku pro postavení bočního oblouku. Nepoužíval sbíječku, ačkoliv její použití k tomuto účelu bylo technologickým předpisem povoleno.
Postižený odešel pro další oblouk.
Předák po skončení přípravy na jednom boku chtěl přejít na druhý bok, když tu uslyšel zapraskání na boku, kde právě skončil práci. Domníval se, že po trhací práci byla čelba nerovná a neobtrhaná, a že praskot znamená uvolnění kusu horniny. Instinktivně uskočil do zajištěného prostoru.
PRŮTRŽ
Dále sám uvádí:
Vtom jsem uviděl, že z horní části levého boku čelby proti mně vyrazilo uhlí, zároveň jsem uviděl praskající horninu a začal jsem utíkat. Byl jsem zasažen do zad, což mne srazilo k zemi a zároveň se na mně začalo hromadit uhlí vyražené průtrží, ještě jsem si uvědomil, že ztrácím vědomí v důsledku vyššího obsahu metanu a něco jsem křičel na ostatní členy osádky, aby mne tam nenechali.
Ještě si vzpomínám, že než jsem upadl, měl jsem nohy jako svázané, pravděpodobně vymrštěným drobným prachem a uhlím z průtrže a pak jsem se snažil po čtyřech vyhrabat se ven. Celá hmota vyražená průtrží obtékala okolo mne, až jsem byl zasypán až po hlavu. Pak jsem ztratil vědomí a probral jsem se, když mi jeden ze spolupracovníků odhrabal hlavu a ofukoval mne stlačeným vzduchem z hadice. Pak odstranili větší kus horniny, který ležel na mých zádech a vyhrabali mne z uhelné drtě. Potom mně pomohli se posadit a po zjištění, že nejsem vážně zraněn mne dopravili až za škrabák, kde mne uložili na páse.
Tolik o svých pocitech šťastně zachráněný horník, jeden z mála lidí na světě, který dokázal tak věrohodně popsat nebezpečný jev – průběh průtrže plynu a uhlí.
V této kritické chvíli nesl postižený horník do čelby oblouk výztuže a k průtrži došlo, když byl téměř ve stejné úrovni, kde byl zachráněn předák. Byl zcela zasypán uhelnou drtí a jemným prachem, v němž se do doby, než mu mohla být poskytnuta pomoc, udusil.
ZACHRÁNCI
Další dva pracovníci nesli v době průtrže v náručí rozpínky a kuláčky. V dalším pak své postřehy jeden z těchto pracovníků líčí takto:
Vtom bylo slyšet z čelby prudkou ránu, jako po trhací práci, a ucítil jsem proud teplého vzduchu, který mě ovanul. Současně jsem pocítil slabost, točila se mi hlava a z toho jsem usoudil, že se jedná o metan a o průtrž. Rychle jsem se snažil dostat k nájezdu škrabáku, kde jsem měl svůj sebezáchranný přístroj SŠ 7. Ten jsem otevřel, nadýchal se kyslíku, a když jsem utíkal směrem od čelby, slyšel jsem volání o pomoc. Proto jsem se s nasazeným sebezáchranným přístrojem SŠ 7 vrátil, abych se podíval, kdo to volal a současně sebou vzal vzduchovou hadici.
V úrovni ležícího nakladače, asi 6 m od čelby, ležel na břiše směnový předák. Odhrabal jsem rychle drť kolem jeho hlavy a foukal na něho stlačený vzduch. Krátce poté začal nabývat vědomí. Na zádech měl velký kus horniny, který jsme potom s dalšími pracovníky, kteří mezitím také došli, odstranili pomocí řetězového zvedáku. Vyproštěného jsme odvedli dále do bezpečí a pokračovali v hledání dalšího postiženého.
Před lopatou na pravém boku chodby, kde bylo vidět kousek oblouku výztuže, jsme začali hrabat, protože zde se před průtrží postižený nalézal. Nevyprostili jsme ho však, protože nás již vystřídaly čety záchranářů, které dále pokračovaly s vyprošťováním.
Taková je tedy další výpověď dalšího očitého svědka o průběhu nehody, který díky své rozhodnosti a výborné orientaci i znalostem volil nejlepší postup pro záchranu života svého i života kamaráda.
DALŠÍ VÝPOVĚĎ
Jeden z dalších členů osádky, který dopravoval materiál do čelby, uvádí ze svých vzpomínek:
Obsluhoval jsem odtěžení z čelby. Asi okolo 19.30 hod. bylo odtěžování skončeno. Pokud si vzpomínám, nasypal jsem asi 40 vozů. Pak jsem dostal z předku návěští, značící, že mám jít do čelby.
Po příchodu jsem viděl, že osádka chystá části výztuže k budování. Postižený nesl rovněž jeden oblouk do čelby… Já jsem vzal náruč rozpínek, které již byly nachystány a šel jsem za ním směrem do předku… Směnový předák byl ještě pár kroků před námi. Vtom jsem zpozoroval, že ve stropu, více na levé straně, se prolamuje nadloží. Pak náhle došlo k vyražení uhlí, byla tma a já jsem se podél lan vrátku snažil vyběhnout ven. Došel jsem asi do úrovně nájezdu nakládací plošiny škrabáku a ztratil jsem vědomí. Další pracovník mi pomohl a odtáhl do dýchatelného ovzduší, pak mě poslal ohlásit k telefonu dispečerovi, co se stalo. Dole pod svážnou byl revírník a tomu jsem vše oznámil. Revírník podal na povrch hlášení a znovu jsme spolu utíkali do čelby. Zde jsme začali vyprošťovat směnového předáka, který byl obrácen hlavou od čelby, byl přivalen horninou a vyraženým uhlím z čelby… V hledání postiženého jsme pokračovali až do příchodu čet.
Tolik tedy další svědek, který rovněž správně splnil své povinnosti a přispěl k rychlému povolání další pomoci.
ZÁVĚREM
Při prošetřování příčin nehody bylo zjištěno, že lžíce nakladače vzdálena 5 m od čelby, byla z větší části zasypána těživem. V čelbě byl drobný materiál z průtrže v celém profilu do vzdálenosti 3 m. Dále se výška drtě snižovala směrem ke škrabáku. Celkem bylo při průtrži vyraženo 80 tun prachu a drobného uhlí. Výhoz zasahoval do vzdálenosti 11 m od čelby.
Množství vyvržených plynů podle údajů metanoměrné ústředny Dräger bylo propočteno na 500 až 700 m3 metanu.
Při místním šetření bylo zjištěno, že v levém rohu čelby v místě vleku u geologické poruchy je hrdlo kaverny probíhající šikmo vlevo. Rozměry této kaverny nebylo možno ověřit.
K podobné opožděné průtrži došlo dne 6. dubna 1971 na dole Cynhsidre ve Walesu ve Velké Británii, kde za podobných okolností zahynulo 6 horníků. Báňská správa pak stanovila provádění účinných opatření, jako např. předvrtávání, zavedení hlasitého spojení s čelbou, používání individuálních ochranných kyslíkových přístrojů a nařídila rozvod stlačeného vzduchu do čelby.
Oblast 60. sloje ve 14. kře však byla po této nehodě již prohlášena za sloj nebezpečnou průtržemi uhlí a plynů.
