Závěr
Organizace celé záchranářské akce při likvidaci důlní havárie na Dole Dukla bylá velmi náročná.
V první etapě zasahovalo téměř 700 záchranářů. Asanačních prací se denně zúčastňovalo až 200 záchranářů. K provádění těchto prací byl zřízen zvláštní asanační úsek, který byl řízen přímo hlavním inženýrem a jeho vedoucím byl na dobu asanace jmenován HI HBZS Ostrava. Záchranáři odpracovali na likvidaci havárie jen v nasazených přístrojích přes 50 tisíc hodin.
K zabránění vzniku obdobných požárů u pásových souprav, jakož i jejich následků byla na základě závěrů vyšetřovací komise zpracována technická a organizační opatření, která dodnes tvoří důležitou součást bezpečnostních předpisů pro provoz pásových dopravníků. Mezi tato opatření patřilo např. zavedení automatického blokování pásových pohonů a linek, zpracování řádného projektu rozvodu požární vody v dole a jeho provedení včetně armatur a příslušenství, vystrojování pásových chodeb nehořlavými materiály atd. Z organizačních opatření vyvstalo jako nejdůležitější zavedení nepřetržitého dozoru u pásů se střídáním na pracovišti a vedení záznamů o stavu pásových souprav.
O tom, jak se nedodržování těchto zásad nevyplácí, nás přesvědčily havárie obdobného charakteru v nedávné minulosti na dolech Petr Bezruč, Heřmanice nebo Paskov. Bylo jen zásluhou rozvahy a znalosti příslušných osob, kteří zabránili ztrátám lidských životů.
Proto nechť je tento příspěvek nejen vzpomínkou na naše spolupracovníky, kteří touto krutou ranou osudu opustili naše řady, ale i trvalým poučením a výstrahou nám všem do budoucna.
[mappress]
Pozor – chyba ve větě :….v roce 1894 na Dole František (dnešní pole Dolu ČSA v Karviné),…
Jedná se o důl Františka ! ( František byl v H.Suché)
Děkuji, opraveno.
A co výbuch na Dole Gabriela,to Vám nic neříká. Těžní kola se našla až 3 km od věže.
A co výbuch na dole Gabriela. To Vám nic neříká !?!?!?
Na dole v té době pracovalo hodně Poláků, Slováků a dokonce i Maďarů.
Při vzpomínkových akcích se od pamětníků proslýchalo, že velice často se konzumoval alkohol, někteří horníci byli podnapilý ještě než zfáraly a přímo na jednotlivých úsecích ve slojích, bylo prý běžné vidět i kuřáky cigaret.
Vzhledem k této velké tragédii a politické situaci, si nikdo samozřejmě nedovolil toto veřejně nebo nahlas říkat.
Na vzpomínkových akcích ale vzácně byla možnost zmíněné vzpomínky skutečných pamětníků slyšet.
Je možná s podivem, že nemalá část horníků se zase (vesele) vrátila ke stejné práci. Jen hrstka horníků odešla fárat jinam a snad pouze čtyři skončily a už je nikdo nikdy na dole neviděl…