Historie Dolu Dukla v Havířově

Psal se rok 1905, když společnost Bratří Gutmannové získala koncesi pro dobývání kamenného uhlí v Dolní a Prostřední Suché . Nově založená jáma dostala jméno po habsburském mocnáři Františku Josefu I. – Kaiser Franz Joseph Schacht.

Hloubení větrní jámy číslo 1 bylo zahájeno 21.11. 1907. Od počátku přetrvávaly potíže s tekoucími písky, plyny a přítoky vod. Hloubení těžní jámy číslo. 1 (dnes větrní jáma číslo. 3) započalo 17. 2. 1908 a úrovně 4. patra bylo dosaženo v březnu 1912. Souběžně vyrostly provozní budovy, sociální zařízení, dělnická a úřednická kolonie i vlakové nádraží v Prostřední suché. Výstavba dolu byla ukončena v roce 1915.

V roce 1911 horníci nakopali 20 tisíc tun uhlí z příprav. První těžba z porubu (1912) dosáhla 46 400 tun. Potřeby válečného průmyslu vyhnala těžbu na „Franz Josefovi“ až ke 250 000 tun ročně. Se vznikem Československa na podzim 1918 změnilo těžařstvo Kamenouhelné závody Orlová – Lazy název šachty na Jáma Suchá. V meziválečném období se těžba pohybovala mezi 200 a 300 tisíci tunami ročně, zvláště časy velké hospodářské krize v první polovině třicátých let přinesly problémy výrobní i sociální. V letech druhé světové války němečtí okupanti zásoby černého uhlí v OKR nemilosrdně drancovali. Čísla za jámu Suchá hovoří za vše. Rok 1943 : 1 016 000 tun, 1944 : 1 021 000 tun.

Po roce 1945 se těžba v Suché postupně vrátila k normálu. Další zlom nastal po roce 1948. Nejprve se 8.10. 1949 šachta přejmenovala na Důl Dukla. za dalších pět let (1954) dosáhli havíři z Dukly rekordní roční těžbu : 1 080 918 tun. Ve druhé polovině padesátých let dochází k rozsáhlé rekonstrukci důlních a povrchových provozů, modernizuje se technika, zkvalitňuje odbornost lidí. Velký význam pro intenzivní rozvoj šachty a stabilizaci jejích zaměstnanců mělo založení nejbližšího města Havířov (1955). V období let 1958-1961 proběhlo hloubení nové úvodní jámy číslo 2 o průměru 7,5 m do hloubky 987 m na kótu –707 m. Jak jinak, opět se značnými problémy spojenými s procházením vrstvou tekutých písku. V roce 1961 byla v rámci rekonstrukce dána do provozu nová třídírna a úpravna uhlí na principu těžké kapaliny.

Černým písmen se do historie dolu, revíru i čs. hornictví zapsal 7. červenec 1961. Během požáru ve sloji číslo 11, který se rychle rozšířil do dalších polí, zahynulo 108 horníků.

Investice ve výši 331 mil. Kč dovolily v roce 1963 poprvé překročit hranici 1,5 mil. tun roční těžby. Napomohlo tomu i zavedení skipového odtěžení (1965) do jámy číslo 2. Těžba uhlí skipem i klecemi byla v nové úvodní jámě provozována dalších dvacet let. Od roku 1983 byl v provozu také skipokomplex na jámě číslo 3. V roce 1971 nakopaly téměř dva a půl tisícovky horníku rekordní těžbu historie Dolu Dukla : 2 041 000 tun uhlí.

Od roku 1990 se díky stále složitějším důlně-geologickým podmínkám a přechodu z mocných sedlových a sušských slojí do nízkých ostravských slojí těžba dolu postupně snižovala. od 1.7. 1995 přestala být Dukla poprvé ve své historii samostatným podnikem, když se stala závodem Dolu Lazy. Ještě v roce 2001 nakopala přes 1 mil. tun. V letech 2005 a 2006 dosáhla hodnot 599 130, resp. 530 000 tun. Od 1.2. 2006 se začlenila jako závod pod správu dolu Paskov Za 102 roky existence Dolu Dukla jeho horníci vytěžily přes 101 mil. tun uhlí.

Historii každé šachty nepíší jen tuny nakopaného uhlí, ale především lidé, kteří v ní pracuji. Zodpovědnost nejvyšší měli vždy závodní nebo ředitelé. Ještě ve „dřevních“dobách Rakouska-Uherska a ČSR třeba inženýři Holáň a Kurz, po roce 1945 mimo jiné Vilém Bednář, Ladislav Klimša, Jan Šařec, Arnošt Roček a Jaroslav Gongol. Po roce 1990 Karel Lukeš, Tadeáš Rabín, Miloslav Hanus, Pavel Hadrava, Miroslav Grim, Antonín slivka až současného závodního dolu Miroslava Mynáře. V dobách, kdy se ještě evidovaly rekordy, měly svůj zvuk rubáňové kolektivy předáků Valici, Skotnici, Jachníka, Veselého, Kučáka, Čadila, Skály, Košnera, Mihulky, Dlouhého, Doležala, přípravářské osádky předáků Balického, Šeligy, Bártla, Čopjaka, Witáska, Ludvíka a mnoha dalších.

Kolik jich ale za těch více než sto let bylo – horníků, techniků, dělníků, v dole i na povrchu, zaměstnanců, mužů i žen nejrůznějších profesí ? Určitě desetitisíce. Z generací dědů, otců i našich současníků. Všem patří za vykonanou práci na jámách Franz Joseph Schacht, Suchá i na Dolu Dukla naše úcta a poděkování. Zdař Bůh !

Pramen: Týdeník Horník