V minulé části jsme se seznámili se vznikem Generelu OKR, co mu předcházelo a další všeobecné informace. V dnešní části se začneme seznamovat s jednotlivými skupinovými doly, tak, že si nejprve vše shrneme a v dalších částech si každý skupinový důl jednotlivě rozebereme.
Generel OKR lze z hlediska záměrů a cílů definovat jako prognózní studii, která má za účel objasnit možnosti vývoje těžeb do hloubky cca – 1 400 m (1 730 m) a dosahem do roku 2050. Základním úkolem Generelu bylo stanovení dlouhodobého programu reprodukce zásob, jejich reálné vytěžitelnosti, zajištění požadované těžby (hlavně UVPK – uhlí vhodné pro koksování) při optimálním zatížení důlních polí s ohledem na bezpečnost práce, tempa odrubávání zásob a životností jednotlivých oblastí revíru.
Se stoupající hloubkou dobývání rostly jak investiční, tak i provozní náklady (kritické hloubky, vysoké teploty, zvýšené tlaky). Doly v karvinské části revíru měli postupně přejít k dobývání ostravského souvrství. Aby se v maximální míře eliminoval vliv těchto negativních činitelů, bylo nutno snížit investiční náročnost a provozní nákladovost. Za dané investiční prostředky bylo nutno dosáhnout maximální těžby a koncentraci důlních prací. Situaci mohla vyřešit výstavba velkokapacitních dolů. V našem případě byla dána velikost větrních oblastí, tudíž mělo jít o doly skupinové.
Již od 50. let docházelo ve všech revírech k vytváření větších dolů. V OKR se přecházelo z malých do středních hloubek a byly slučovány dobývací prostory např. Důl ČSA a Důl 1. Máj v karvinské části revíru a Důl Vítězný únor, Hlubina a Ostrava v ostravské části revíru. Nové doly, budované v jižní části revíru měli již značně větší přidělený dobývací prostor. Důl Paskov 19 km2, Důl Staříč 40,37 km2. V karvinské části revíru nový Důl ČSM 22,17 km2.
V tehdejším zahraničí měly nově budované a rekonstruované doly následující kapacity:
– SSSR (Svaz sovětských socialistických republik) v Donbasu 10 000 t/den-1, v Kuzbasu cca 20 000 t/den-1
– PLR (Polská lidová republika) Horní Slezsko 20 000 – 30 000 t/den-1
– NSR (Německá spolková republika) ze 100 dolů se koncentrovalo na 20 – 25 dolů 10 000 t/den-1
Zvyšování kapacit muselo nutně znamenat i vyšší kapacity ve vertikální dopravě, horizontální dopravě, ve větrání, úpravě uhlí atd. Dále bylo nutno respektovat jak obecná specifika, tak i specifika OKR a to:
– nově vytvořený dobývací prostor musel mít dostatek vytěžitelných zásob uhlí, aby pokryl těžbu nutnou pro docílení požadovaného ekonomického efektu
– musel respektovat geologicko-technické podmínky a vytvořit celek nejlépe s přirozenými hranicemi
– zvýšit maximálně efektivní plochu, snížit množství vázaných zásob, přiřadit okrajová důlní pole
– respektovat rozdílnou patrovou výšku jednotlivých slučovaných dolů a počítat s vytvořením společného patra, jakmile to bude možné
– dobývací prostor spíše rozšiřovat o okrajová pole než postupovat do hloubky
– předost měly mít lokality s koksovatelným uhlím
– maximálně ekonomicky využívat již vybudovaných důlních i povrchových kapacit
– při tvoření velkých celků mít na zřeteli prozkoumanost dílčích dobývacích prostorů. Za dosažitelnou hloubku považovat – 1 400 m
– podporovat i investice přímo nesouvisející s výrobou a výrobu podporující
Vzhledem k omezeným možnostem finančním i kapacitním, byla při rozhodování o rozvoji jednotlivých dolů stanovena kritéria. Přednostně se měli rozvíjet doly dobývající sloje karvinského souvrství, které byly ekonomicky výhodnější. Jak bylo výše zmíněno, přednost měl také rozvoj do šířky, nežli do hloubky. Z hlediska struktury těžeb mělo přednost uhlí koksové a žírné, před energetickým. Dobývací prostory a průzkumná pole, které mohly být napojeny na stávající lokality, měly taktéž přednost.
Podle charakteristických znaků bylo možno vytvořit skupinové doly ve třech oblastech:
1) Karvinská oblast – ostravsko-karvinský hřbet od orlovské vrásy na východ včetně dolu Fučík
Je tvořena dvěma samostatnými tektonickými celky:
– petřvaldskou dílčí pánví
– karvinskou dílčí pánví
Petřvaldská dílčí pánev byla zařazena ke karvinské oblasti proto, že se do hloubky ve směru západ – východ redukovala po hranici Orlovské vrásy, která upadá pod úklonem 25 – 30° k západu. Karvinská dílčí pánev se pod tímto úhlem k západu rozšiřuje. V Petřvaldské dílčí pánvi dobýval Důl Julius Fučík. Vytěžit měl zásoby po úroveň -660 m v 10. pětiletém plánu (1995 – 2000) a tím dobývání ukončit. Zásoby pod úrovní -660 m byly považovány za průzkumné pole.
Karvinská oblast má rozlohu 196,2 km2 včetně produktivních průzkumných polí (46,80 km2). Pánev je tektonicky rozčleněna systémem poruch do kerného systému, kterého se mělo využít při přerozdělování důlních prostorů. Nejníže je položen pruh mezi Dětmarovickým zlomem a jižní větví doubravského zlomu a v něm kra mezi Stonavskou a Albrechtickou poruchou (sloj č. 504 je pod – 1 400 m). Dobývání se mělo z ekonomických důvodů soustředit na sloje karvinského souvrství a to v tehdejších dobývacích prostorech, tak i v nových průzkumných polích (Dětmarovice, Petrovice, Fryštát). S postupem dobývání do hloubky mělo docházet k rozšiřování produktivní karbonské plochy na úbočí Bludovické a Dětmarovické vymýtiny. Další zásoby bylo možno získat po odvodnění detritu a vyřešením těžby ohradníků.
Při respektování výše uvedených zásad s důrazem na využití těžebních a větrních kapacit a nejvýhodnější využití zásob z hlediska geologických poměrů bylo provedeno přerozdělení dobývacích prostorů a z devíti důlních podniků byly vytvořeny tři skupinové doly:
– Skupinový důl Karviná – východ (Důl 1. Máj včetně pole Darkov, Důl 9. květen, Důl ČSM)
– Skupinový důl Karviná – západ (Důl Antonín Zápotocký, Důl Dukla, Důl President Gottwald, Důl Julius Fučík)
– Skupinový důl Karviná – sever (Důl ČSA, Důl Doubrava)
2) Ostravská oblast – ostravsko-karvinský hřbet od orlovské vrásy na západ
Ostravská oblast má rozlohu 189,54 km2, z toho průzkumné pole 71 km2. Charakteristickým rysem oblasti je ubývání efektivní karbonské plochy směrem do hloubky. Na úrovni – 1 400 m je mimo produktivní plochu téměř polovina plochy dobývacího prostoru. Předpokládal se rozšiřování západní části Michálkovické poruchy, proto rozvoj mohl být pouze jižním směrem pod Bludovický výmol. Ostravská oblast má také velmi komplikovanou tektoniku a nepravidelnost uložení v rámci jedné kry. Geologický průzkum pod – 1000 m byl ovšem nedostatečný a průzkumné pole Věřnovice se v základním poznatku jevilo jako neperspektivní. Dobývání bylo ztěžováno malou mocností slojí, složitou tektonikou, velkými přidatnými tlaky, v některých částech průtržemi uhlí a plynů a taktéž velkou hloubkovou dekoncentrací důlních prací. Přítoky vod v oblasti nebyly velké, ale dalo se předpokládat, že se zvýší při postupu dobývání v blízkosti výmolů Bludovického a Zábřežského. Kvalita uhlí ovšem byla velmi vysoká.
Z tehdejších pěti důlních podniků měl postupně vzniknout jediný:
– Skupinový důl Ostrava (Důl Vítězný únor, Důl Rudý říjen, Důl Jan Šverma, Důl Hlubina, Důl Ostrava)
3) Jižní oblast – oblast mezi Bludovickým výmolem a předpokládaným Beskydským zlomem
Jižní oblast má rozlohu 1 237,56 km2, z toho přidělené dobývací prostory Paskov, Staříč, Frenštát 156,03 km2, průzkumná pole 374,10 km2, prognózní plochy 441,20 km2 a neproduktivní plochy 266,23 km2. Efektivní plocha se mění s hloubkou dobývání a souvisí s prozkoumaností jednotlivých polí, kdy nejlépe prozkoumána byla pole Paskov a Staříč. Oproti klasické části OKR je produktivní karbon značně redukován a základem pro těžbu měly být sedlové sloje v Podbeskydské oblasti, Hrušovské a Petřkovické sloje v oblasti Příborsko – Tešínského hřbetu v uložení takřka horizontálním s malými výjimkami u tektonických struktur. Všechny doly měly dobývat v pásmu velkých hloubek s velkými přidatnými tlaky, náchylnostmi k horským otřesům a průtržím uhlí a plynů.
V oblasti působily dva důlní podniky, které měly zůstat zachovány s přiměřeným rozšířením:
– Skupinový důl Paskov (rozšíření o pole Václavovice a Paskov – západ)
– Skupinový důl Staříč (rozšíření o část pole Paskov – sever a Fryčovice)
Nově měly vzniknout dva skupinové doly:
– Skupinový důl Frenštát
– Skupinový důl Příbor – východ
Náročným úkolem měla být koordinace dobývacích prací na jednotlivých lokalitách tak, aby se snižovala vertikální dekoncentrace a došlo v plánovaných termínech ke sloučení jednotlivých lokalit ve velké celky. Problémem bylo např. i rozdílný rozchod kolejí na jednotlivých lokalitách.
V příštím pokračovaní si podrobně rozebereme první důl, Skupinový důl Karviná – východ.
Použitá literatura:
Dům techniky ČSVTS Ostrava, kolektiv autorů: Hornická Ostrava 84, ČSSR – Paskov, 3. – 5. 4. 1984
– Ing. Rudolf Otava, CSc.: Problémy OKR a jeho úkoly do roku 2000
– Ing. Jaroslav Novotný: Problematika skupinových dolů v OKR, situace kolem roku 2000
