Parametry těžního zařízení
Ve strojovně v hlavě věže je umístěn těžní stroj ČKD 4K 2010 L typu KOEPE, čtyřlanový s pudným kotoučem o průměru 2 000 mm a šířce 1 000 mm, pro užitečné zatížení 4 000 kg a dopravní rychlost 5,5 m/s. Těžní zařízení bylo jednočinné, vybavené jednoetážovou klecí s protizávažím, vyložené na úroveň 2. patra v hloubce 558 m pod ohlubní. Pohon těžního stroje zajišťoval asynchronní motor o výkonu 250 kW přes planetovou převodovou skříň. Dopravní nádoba byla uzpůsobena pro dopravu dvou vozů o objemu 1,25 m3 za sebou. Výdušnou jámou Staříč I/1 byl dopravován jen materiál a byla zde povolena výjimečná jízda lidí. Těžba touto jámou prováděna nebyla.
Kulturní památka v ohrožení?
Rozhodnutím č. j. 8052/1994 ze dne 13. 11. 2000 byla těžní věž prohlášena za kulturní památku, neboť ve své souhrnné památkové hodnotě jednoznačně splňuje ustanovení § 2 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči (ojedinělá konstrukce těžní věže, významná krajinná dominanta uplatňující se zejména v pohledech od silnice mezi Frýdkem-Místkem a Ostravou).
Současný stav věže však bohužel neodpovídá statusu kulturní památky. Do strojovny zatéká, zasklení obvodového pláště je na některých místech rozbito, nátěry se odlupují, objevuje se koroze, je zanedbávána údržba. Z minulosti je navíc známá řada případů, kdy bylo prohlášení za kulturní památku zrušeno a původně chráněné objekty byly nakonec zlikvidovány. Typickým příkladem je kladivová těžní věž na dole Petr Bezruč, u které byl důvodem pro zrušení památkové ochrany právě její špatný technický stav. Můžeme proto jen doufat, že věž ve Sviadnově nepotká stejný osud.
Vývoj hornictví a jeho těžních věží přinesl do historie architektury průmyslových měst specifické prvky, které jsou ve většině kulturních zemí po skončení těžeb architektonicky zakomponovány do jejich územních plánů. Zvláště malá hornická centra pečují o tyto své památky se značnou pečlivostí a se záměrem rozšířit zde atraktivní industriální turistiku, která se pak stává zdrojem prosperity těchto měst.
Bohužel při útlumu našeho hornictví se velmi obtížně prosazuje záchrana těchto historicky cenných architektonických prvků, a to i navzdory veškerým rozumným argumentům o jejich záchraně. Na tom se zřejmě podepisuje i současná uměle vytvářená a bezdůvodná nenávist k hornictví se snahou zničit všechno, co s jeho historií souvisí.
V rámci ostravsko-karvinského revíru jsme bohužel přišli už nejen o mnoho unikátních těžních věží. Zdejší region tím nenávratně přichází nejen o kus svého historického dědictví, ale zároveň se s každou další zlikvidovanou industriální stavbou vytrácí jeho jedinečná a nezaměnitelná identita. Neudělejme proto i v případě sviadnovské těžní věže opět stejnou chybu.
(Pozn. autora: Občas se uvádí „výdušná jáma Žabeň“, což může zavdávat předpoklad k tomu, že těžní věž se nachází na území obce Žabeň, která hraničí se Sviadnovem. Katastrálně se však věž nachází na území obce Sviadnov. Rovněž se v některých pramenech mylně uvádí, že věž je vysoká 28 m; ve skutečnosti měří dle výkresu od úrovně terénu po úroveň střešní desky 35,30 m, jak je zmíněno v textu výše.)
Michal Šíma
Použité zdroje:
OKR – Důl Staříč, n. p.: Technicko-ekonomické vyhodnocení úkolu RVHP – těžní věž Staříč 1 (1966)
ČKD Praha: Technická zpráva – Technologické zařízení strojovny těžního stroje 4K 2010 L (1971)
KPHMO, edice sborníku Hornického zpravodaje, kolektiv autorů: Jižní část revíru OKD (2006)
Národní památkový ústav: Památkový katalog, rejstříkové č. ÚSKP 50524/8-4065
Fotografie: © Michal Šíma
