Důl Vítězný únor a jeho závody

Závod 1 – Vítězný únor

Závod 1 Vítězný únor byl založen v roce 1849. Důl byl majetkem bratří Kleinů, podle jednoho z nich dostal jméno František. V roce 1855 přešel důl do vlastnictví Severní dráhy Ferdinandovy. První uhlí z dolu František bylo vytěženo v roce 1853. Do konce roku to bylo 28 tisíc tun uhlí, což je méně než dnešní měsíční těžba závodu. Těžbou a kvalitou koksovatelného uhlí i bohatostí zásob se důl řadil mezi nejlepší doly v revíru. K dolu přísluší i větrní jáma Jindřich, založená v roce 1846. Tato jáma je přímo v centru města u Dimitrivovy třídy.

Důl František byl v roce 1947 přejmenován na Důl Generál Svoboda a v roce 1953 na Důl Vítězný únor. V roce 1964 v rámci rekonstrukce a vzniku podniku Vítězný únor se stal nosným závodem.
Za 10 let trvání Dolu Vítězný únor prošel závod další úspěšnou etapou svého rozvoje. Jako celá existence tak i tato etapa byla charakterizována složitým vývojem, který byl ovlivněn geologicko-tektonickým uložením slojí. Toto ovlivňovalo i plnění plánu závodu.

V druhé polovině desetiletí závod dosahoval velmi dobrých výsledků a v roce 1973 se dostal na čelní místo v podniku, když splnil celoroční plán 14. 12. 1973, jako první závod v podniku.

Denní těžba vzrostla na 128 %
Mechanizovaná těžba 350 %
Denní postup por. fronty 156 %
Denní těžba z jedn. porubu 192 %
Postup jednoho předku / den 174 %
Výkon v rubání 156 %
Výkon v přípravě 115 %
Měsíční výdělek / prac. 140 %

Závod 2 – Eduard Urx

Závod 2 Eduard Urx v Petřkovicích byl založen v roce 1836 jako důl Anselm a byl majetkem Vítkovických kamenouhelných dolů. Uhlí v tomto prostoru bylo však primitivním způsobem dobýváno již od roku 1781, protože uhelné sloje v oblasti Landeku vycházely přímo na povrch. Po roce 1945 byl důl znárodněn a přejmenován v roce 1946 na Důl Masaryk 1. Po pěti letech byl důl znovu přejmenován na Důl Eduard Urx podle jména hrdiny, novináře, komunisty, který padl v boji proti fašismu. V roce 1955 byl k tomuto dolu organizačně připojen jako pobočný závod Důl Lidice (dříve Oskar). Tento důl byl v roce 1957 pro vyčerpání zásob likvidován.

Důl hlavně za vedení Jaroslava Misky, jako vedoucího závodu, který zde působil od r. 1955, pozdějšího generálního ředitele OŘ OKD a hrdiny socialistické práce, se zařadil mezi přední doly v OKR.

Nová etapa v existenci závodu Eduard Urx začala rokem 1965, kdy byla dokončena výstavba nové jámy č. 5 v Koblově, s přechodem těžby do oblasti Koblova se postupně přemístilo do objektu v Koblově i vedení závodu 2 Eduard Urx. Na starém původním závodě v Petřkovicích zůstalo dodnes učňovské pole s pracovišti pro výuku učňovského dorostu.

Za 10 let trvání podniku Vítězný únor závod 2 Eduard Urx pravidelně plnil své úkoly. Dosahoval příkladných výsledků ve výrobě i ve společenské angažovanosti. Zásluhou rozvoje pracovní iniciativy, na které se podílely všechny kolektivy závodu, byly úkoly závodu splněny i překročeny. O progresívním růstu výkonu a ukazatelů plánu za 10 let svědčí následující tabulka:

Denní těžba vzrostla 105 %
Mechanizovaná těžba 850 %
Denní postup por. fronty 166 %
Denní těžba z jedn. porubu 162 %
Postup jednoho předku / den 195 %
Výkon v rubání 179 %
Výkon v přípravě 145 %
Měsíční výdělek / prac. 148 %

Závod 2 Eduard Urx Koblov

V rámci projektu “Rekonstrukce nového spojeného podniku” bylo rozhodnuto vybudovat na místě výdušné jámy Urx 4 moderní závod s nově vyhloubenou těžní jámou Urx 5 v Koblově. Je vlastně “nejmladší” jámou v podniku.

Výstavba závodu byla zahájena v roce 1961 národním podnikem VOKD budováním inženýrských sítí a v dubnu 1962 bylo započato s vlastním hloubením nové jámy. Postupně od r. 1963 byla provedena otvírka uhelných zásob na 2. a 3. patře ve slojích Pavlína, Regina a Růžena v Antošovickém poli. Na povrchu bylo od r. 1963 do roku 1967 vystavěno 39 objektů včetně nové rozvodny, kompresorovny, koupelen a hlavní těžní budovy.

První uhlí z nového důlního pole bylo vytěženo ze sloje Růžena 15. 12. 1966.

Bylo příznačné, že se tak stalo z mechanizované stěny s pomocí kombajnu KSV 80. Od té doby nastal přesun těžby do nově otevřeného důlního pole. V důsledku toho dochází k omezení provozu ve starém závodě v Petřkovicích, který dnes slouží především výuce hornického dorostu.

S přesunem těžby do oblasti jámy č. 5 v Koblově došlo k přemístění závodu Eduard Urx z Petřkovic do Koblova do nově vybudovaných objektů, k nimž v roce 1973 přibyla nová budova s kantýnou a společenským klubem.

Závod 3 Stachanov

Závod 3 Stachanov v Hrušově byl založen v roce 1854 pod jménem jáma Hubert. Tento důl založili bratři Kleinové, podnikatelé někdejšího Rakouska.

Důl byl založen v důsledku potřeby jakostního uhlí pro hutě, které rovněž patřily stejným majitelům, a které vynikaly ve výrobě kolejnic. Největšího rozvoje doznala těžba v souvislosti s výrobou metalurgického vysokohodnotného koksu. Důl byl odvětráván centrálním systémem, a proto byla u těžní jámy vyhloubena i výdušná jáma. Počáteční těžba dosahovala 35 tis. tun ročně a rozloha důlního pole 420 ha. V té době bylo zaměstnáno na dole 243 horníků.

Pro další rozvoj dolu byla v roce 1911 vyhloubena větrní jáma ve Vrbici. Umožnila rozšíření důlního pole na severovýchod. Do roku 1945 byl důl majetkem akciové společnosti Severní dráhy Ferdinandovy. Po roce 1945 patřil důl mezi první v OKR. Na tomto dole vzniklo stachanovské hnutí, které proslavilo závod v celé republice. V čele hnutí byl soudruh Viktor Gach, kterému se podařilo překonat osobní rekord Stachanova. Stachanovské hnutí, které se rozšířilo i do ostatních kolektivů a svými úspěchy proslavilo závod, bylo podnětem k tomu, že 8. 12. 1946 byl důl Hubert přejmenován na Důl Stachanov a toto hrdé jméno nese dodnes.

Na Dole Stachanov byly uplatňovány průkopnické metody v organizaci práce a socialistické soutěži, ale i modernizaci a novátorském hnutí. Byla zde jako první vybudována dispečerská služba a dispečerská ústředna. Rovněž elektrifikace byla prováděna jako jedna z prvních v OKR. V lednu 1964 v rámci rekonstrukce byl závod Stachanov začleněn do podniku Vítězný únor. Závod nadále zůstal důstojným pokračovatelem revolučních a stachanovských tradic. Tyto tradice dnes žijí v kolektivech BSP, které jsou nositeli pracovní iniciativy a stojí v čele socialistické soutěže a společenské angažovanosti. Za dobu 10 let vytvořily kolektivy mnohé významné rekordy a dosáhly mimořádných úspěchů. O progresívním růstu výkonu a ukazatelů plánu za deset let svědčí tabulka:

Denní těžba nárůst na 105 %
Mechanizovaná těžba 160 %
Denní postup por. fronty 167 %
Denní těžba z jedn. porubu 176 %
Postup jednoho předku/den 202 %
Výkon v rubání 176 %
Výkon v přípravě 144 %
Měsíční výdělek 144 %

Pozn. Text v původním znění