Důl Pokrok, dříve Habsburk nebo také Habsburgschacht, byl založen v roce 1912 a těžba zde byla zahájena v roce 1913. V roce 1914 činila těžba 50070 tun, v roce 1915 již 149400 tun, v roce 1916 210700 tun, v roce 1926 412400 tun a v roce 1927 397000 tun.
Těžební jáma, hluboká 606 m a větrní jáma hluboká 413 m, byly založeny v roce 1912. První patro větrní je v hloubce 344 m, druhé patro v hloubce 406 m, třetí bylo otevřeno v hloubce 575 m.
Uhlí se dobývalo pilířováním na zával (rok 1927—28) ve čtyřech slojích mohutnosti 70 – 220 cm, další dvě sloje o mohutnosti 140-190 cm s proplástkem 80 cm se v roce 1928 k dobývání připravovaly.
V závodě bylo v roce 1928 šest velkých pojízdných šramacích strojů soustavy Knapp -Eickel pro ražení tříd, 115 sloupových šramaček, 120 vrtacích kladiv, 135 sbíjecích kladiv, 117 třasadel se žlaby v délce 12200 m, 96 vrátků, 6 benzínových lokomotiv soustavy Deutz a Dieselová lokomotiva téže soustavy. K dopravě v dole sloužilo 213 důlních vozíků na kámen, v lampovně bylo 966 elektrických a 536 benzinových důlních lamp.
Vedle třídírny bylo v roce 1928 v závodě též prádlo s dvěma sázečkami soustavy Brauns o výkonnosti 120 t a 40 t za hodinu. Zrno o velikosti 0 – 10 mm se zpracovávalo v briketárně, vybavené bubnovým sušícím strojem soustavy Eisenberg, dvěma lisy, soustavy Couffinhal o výkonnosti po 4,4 t/hod. a válcovým lisem na bulety o výkonu 10 t/hod. Briketárna byla přímo v závodě a měsíční výroba briket dosáhla v srpnu roku 1928 1419 tun.
Závod v té době zaměstnával 5 inženýrů, 39 povrchových a 32 důlních úředníků, 13 povrchových a 9 důlních dozorců, 242 povrchových a 912 důlních dělníků.
V roce 1950 se stal Důl Pokrok po Dole Hedvika druhým držitelem Standarty Klementa Gottwalda.
V roce 1950 – v listopadu – byl v Dole Pokrok nasazen první kombajn Donbass v republice.
V roce 1951 byl Důl Pokrok přejmenován na Důl Julius Fučík.
