Zvyšující se spotřeba černého uhlí a koksu při rozšiřování Rudolfovy hutě (Vítkovických železáren) způsobila, že Moravsko – ostravská uhelná společnost začala v roce 1842 hloubit poblíž hostince „U zeleného stromu“ (dnešního hotelu Palace) novou těžní jámu. Pro nedostatek finančního kapitálu vstoupil do tohoto podnikání průmyslník svobodný pan Šalomoun Mayer Rothschild a v roce 1843 rozestavěný důl odkoupil. Pojmenoval ho po své manželce Charolain na Důl Karolina.
Při hloubení těžní jámy nastaly vlivem nepříznivých geologických podmínek potíže a v roce 1854 došlo v jámě k výbuchu metanu. Postupně dosáhlo hloubení 7. patra s konečnou hloubkou 550,3 metrů. Větrání i pro Důl Šalomoun zajišťovala Jáma Antonín, která byla založena v roce 1846. Byla však umístěna nedaleko centra města na Antonínově náměstí, přesně před dnešním Národním divadlem moravskoslezským – Divadlem Antonína Dvořáka. Na nátlak obecního zastupitelstva byla Jáma Antonín v roce 1879 zasypána a větrání dolů Karolina a Šalomoun převedeno na novou výdušnou jámu vedle Domu umění.
Jáma Karolina produkovala kvalitní koksovatelné uhlí, a proto majitel rozhodl, přes protesty zastupitelů města, postavit vedle dolu první koksovnu na ostravském území. Provoz této koksovny na dlouhá léta zhoršoval životní podmínky Ostravy.
Důl Karolina po celou dobu svého trvání měl pouze dřevěnou těžní věž. V roce 1895 byl začleněn pod správu Dolu Šalomoun. Těžní jáma byla zasypána v roce 1933 a veškerou činnost tohoto dolu převzal Důl Šalomoun.
Název území však zůstal a na místě bývalého dolu, úpravny, elektrárny a koksovny vznikne v budoucnu nové centrum města Ostravy.
