Důl Doubrava byl nejstarší z existujících dolů v oblasti Orlové, Poruby, Doubravy a Lazů. Zmínky o počátku dolování na katastru obce Doubrava se datují od roku 1822, kdy dal baron Anton Mattencloit vybudovat na pahorku „U havírny” šachtici „Versuch“. V roce 1845 bylo doubravské důlní pole prodáno Rothschildovi a tím uhlí vytěžené na katastru Doubravy hrálo důležitou roli v rozvoji Vítkovických železáren.
V roce 1854 byla kutací šachtice č. 1 prohloubena do hloubky 152 m a dostala název „Eleonora“; v roce 1855 byla šachtice Versuch prohloubena do hloubky 120,8 m a přejmenována na „Bettinaschacht“.
První mechanizace se dostala na důl v roce 1864 v podobě parní pumpy na čerpání vody z dolu a větrní jáma č. 1 Eleonora doslala první parní těžní stroj.
Jako první v revíru byla v roce 1896 zavedena a využívána elektrická energie ve větším měřítku k pohonu čerpadel, třídírny, řetězovky a výtahů. Na přelomu století se technický rozvoj urychlil a jako první v revíru se zde v roce 1905 začala používat pneumatická vrtací kladiva a Jáma Bettina byla v té době druhým největším dolem revíru.
V roce 1914 byly jámy Bettina a Eleonora sloučeny v jeden celek „Jáma Bettina a Eleonora Vítkovických kamenouhelných dolů”. Tímto sloučením byl položen základ Dolu Doubrava, který v následujících letech byl a až do do sloučení s dolem ČSA zůstal středním dolem v rámci OKR.
Na Dole Doubrava byla v roce 1949 poprvé na světě použita úplná inertizace uzavřeného dolu dusíkem vyráběným přímo na povrchu dolu.
Celková rozloha důlního pole byla 9,5 km2 a DP byl z povrchu zpřístupněn celkem osmi jámami.
Dobývány byly nejspodnější sloje karvinského souvrství o mocnosti od 1,0 do 6,5 metru uložené ležmo s úklonem asi od 5 do 25° k severozápadu v hloubce kolem 700 až 1000 m. Reliéf karbonu začínal v lokalitě jámy Do 1 v hloubce 10 m pod povrchem. Severním směrem upadal reliéf karbonu prudce do Dětmarovického výmolu. Uložení slojí bylo ploché s převládajícím úklonem 0 až 10°. Za Doubravským zlomem je produktivní karbon uložen o 350 až 450 m hlouběji. Vzhledem k této členitosti lze očekávat úklony okolo 25°, směr vrstev je zvlněný a generální úklon vrstev je k severovýchodu.
Část důlního pole na styku miocén-karbon je pokryta vodoplynonosným horizontem. Je uložen na karbonském úbočí od vrstevnice -500 m, takže plocha této detritické oblasti zaujímala okolo 21 % dobývacího prostoru.
Důl Doubrava byl z hlediska dosažené hloubky dobývání nejhlubším dolem v karvinské oblasti a hlavní těžní jáma Do I měla nejspodnější, desáté těžní patro v hloubce 930 m pod povrchem. Byla však prohloubena s ohledem na plnění těžních zařízení pod úroveň 10. patra do hloubky víc než 1000 m.
Důl patřil k středním dolům v OKR s denní těžbou 5 000 až 5 200 tun.
Výsledným produktem úpravny uhlí vybavené sazečkami a flotací byla především koksová praná směs plynového uhlí. Současně bylo vyráběno i nízkosirnaté uhlí pro energetické použití. Modernizace jemnozrnné úpravy dovolila odtřídění energetického jemného prachu na třídiči TRISOMAT a hyperbarická filtrace zabezpečí uzavření kalového oběhu při úpravě uhlí.
