Důl Alexander je hlubinný černouhelný důl, který se doposud nachází v Ostravě-Kunčičkách.
Výstavbu dolu byla zahájena v roce 1896 na katastru obce Kunčičky na východní straně železniční trati tzv. Důl byl pojmenován na počest hraběte Alexandra Palaviciniho, presidenta Severní dráhy Ferdinandovy.
Důl byl otevřen dvěma centrálními jámami – těžní a výdušnou vzdálených od sebe 100 m. Jámy byly hloubeny v kruhovém průřezu. Koncem roku 1897 těžní jáma dosahovala hloubky 249,5 m, výdušná 153,3 m.
Od roku 1898 až do roku 1926, kdy se Alexander stal součástí sousedního dolu Zárubek, zde bylo vytěženo 5 910 960 tun uhlí. Poté bylo důlní pole dobýváno pomocí důlních děl ze strany dolu Zárubek.
Od 1. 8.1926 se stal důl Alexander pomocným závodem. Na místě původní strojovny byla postavena nová s elektrickým těžním strojem od firmy Škoda Plzeň, byla provedena výměna těžní věže. Jámy byly prohlubovány na hloubku 580,5 m u těžní jámy a 576 m u jámy větrní.
K poslední provozní změně došlo v roce 1976, kdy byla nejspodnější část dobývacího prostoru s uhelným zásobami delimitována na Důl Jeremenko ve Vítkovicích. Pro jejich odtěžení byla na dole Jeremenko založena nová nejhlubší patra. Obě jámy byly rekonstruovány na výdušné a vybaveny novými axiálními ventilátory. Úroveň -700 m se stala výdušným patrem a byla napojena na nejnižší, tj. 10. patro těžní jámy Alexander 1. Výdušná jáma Alexander 2 byla prohloubena na 775,28 m.
Činnost dolu byla ukončena 31. prosince 1992. Těžní jáma o celkové hloubce 945 metrů byla zasypána v roce 1993 a výdušná jáma (hloubka 775,3 m) v roce 1994.
Důl Alexander byl prohlášen kulturní památkou Ministerstvem kultury ČR 24. září 2001. Z architektonického hlediska důl Alexander vytváří jedinečný příklad vkomponování čestného dvora do koncepce důlního podniku. Hlavní osou je komín s kotelnou, symbol průmyslového provozu, orientovanou na železniční trať. Po stranách předstupovala křídla v podobě jámových budov a těžních věží s historizujícími architektonickými prvky. Po stranách kotelny byly strojovny s parními těžními stroji (srdce provozu). Na hlavní kompoziční osu navazovala kolmo centrální komunikace povrchu, lemovaná alejí akátů. Kolem komunikace byly rozmístěny budova koupelny, cechovny s lampovnou, správní budova, kočárovna a kovárna (dílny). Na vlastní areál dolu a přilehlou Starou kolonii navazoval park.
