Před 25 lety byla ukončena těžba na Dole Fučík v petřvaldské dílčí pánvi Ostravsko-karvinského revíru, který je ve správě odštěpného závodu ODRA. Bylo tam vyhloubeno během 163 let celkem 82 jam a vytěženo cca 207 miliónů tun černého uhlí.
Petřvaldská dílčí pánev Ostravsko-karvinského revíru je situována mezi známější ostravskou částí (na západě) a karvinskou částí (na východě) a je rozdělena do čtyř dobývacích prostorů (Radvanice, Petřvald I, Petřvald II a Poruba) o celkové rozloze 46,15 km2 na katastrálních územích měst Petřvald, Orlová a Šenov. Geologicky je petřvaldská dílčí pánev mělkou brachysynklinálou, vymezenou na západě michálkovickou vrásou a na východě orlovskou vrásou. Ze severní a jižní strany je petřvaldská pánev vymezena dětmarovickou a bludovickou vymýtinou. Rozvoj hornické činnosti v 19. století v petřvaldské dílčí pánvi ovlivnili nejvíce podnikatelé z hraběcího rodu Larischů, knížecího rodu Salmů a rakouského panovnického rodu (arcivévoda Albrecht Rakouský).
Těžba v petřvaldské dílčí pánvi byla zahájena v roce 1835 a ukončena 28. února 1998 na závodě Fučík 1 (Pokrok). Poslední důlní vůz byl slavnostně vytěžen jámou Pokrok 1/1 dne 2. 3. 1998. Během 163 let bylo v petřvaldské dílčí pánvi vyhloubeno celkem 82 jam a celkem vytěženo cca 207 miliónů tun černého uhlí. Nejvyšší těžby bylo dosaženo v roce 1963, kdy bylo vytěženo v rámci 6 důlních závodů (Pokrok, Hedvika, Ludvík, Žofie, Evžen a Václav) celkem 4 181 700 tun uhlí v náročných důlně-technických podmínkách ze slojí v ležmém až strmém uložení.
Během historie dobývání bylo ruční dobývání postupně nahrazováno větším podílem mechanizované těžby dobývacími kombajny a v menší míře uhelnými pluhy. Dobývací práce probíhaly v hloubkách až 820 m pod povrchem. Na základě dohledatelných záznamů o ražbách z let 1947 až 1997 lze odhadnout, že v petřvaldské dílčí pánvi bylo vyraženo mezi lety 1835 až 1997 více než 2 tisíce km důlních chodeb a překopů. Nejvyššího celkového průměrného stavu pracovníků 14 331 bylo dosaženo v roce 1965.
K zajímavostem z historie také patří, že se pracovníci z Dolu Fučík v letech 1971 a 1972 podíleli na přípravě a mechanizovaném dobývání černého uhlí ve sloji Pico Dolu Menouna ve městě Bechar v Alžírsku. Od konce 80. let 20. století do roku 1998 se postupně 37 pracovníků z Dolu Fučík vystřídalo při zavádění posuvné výztuže a dobývacích kombajnů na dolech Minas de Figaredo, Santiago, Paulina, Candin, Pumarabule a Samuňo, všechny v oblasti Asturias a Leon v severozápadním Španělsku. Během existence hornické činnosti v petřvaldské dílčí pánvi došlo na základě záznamů vedených od roku 1887 celkem k 42 mimořádným událostem (výbuchy a vzplanutí metanu, samovznícení, zápary, požáry, důlní otřesy atd.), při kterých přišlo o život 50 pracovníků.
V současné době je technická likvidace dolu a povrchu v petřvaldské dílčí pánvi dočasně zastavena a bude pokračovat až po ukončení dobývání v dolech ČSM-Sever a ČSM-Jih v karvinské dílčí pánvi Ostravsko-karvinského revíru.
Hornickou slávu, kromě funkčního areálu Vodní jámy Žofie v Orlové, připomíná také dominantní 45 m vysoká ocelová těžní věž vzpěrového typu, jámy Pokrok 1/1 (původně Habsburk) v Petřvaldě, která je od roku 1997 prohlášena za kulturní památku.
