Po osvobození v roce 1945 nastává pro důl éra netušeného rozmachu, který s sebou nutně přinášel i řadu nesmírně náročných úkolů a problémů.
V roce 1953 získal Důl Centrum část takzvaného volného pole, čímž se jeho dobývací prostor zvětšil na 779 ha a v roce 1966, po spojení s Dolem Kolumbus se rozprostíral již na 1.177 ha.
Nezbytnou součástí hlubinného dolu byla rovněž zařízení pro účely větrání podzemních prostor. Postupně došlo k realizaci řady podzemních větrních spojení s okolními doly a budování nových větrních a těžních jam pro hlubinné dobývání, mezi kterými byla také větrní jáma Kolumbus III. Poslední vybudovanou těžní jámou byla jáma Centrum II na katastru Dolního Jiřetína.
Po létech značného hospodářského rozmachu a významu nastalo koncem 80. let období postupujícího snižování potřeb vsázek kvalitního uhlí pro výrobu tříděného uhlí na úpravnách uhlí a.s. MUS. Dochází k utlumování těžebních kapacit s nejnižší efektivností těžeb.
V současnosti je Důl Centrum posledním hlubinným dolem v ČR, který těží hnědé uhlí.
