V dole byly dva průnikové jícny, jeden byl v úrovni uhelné sloje a měřil 60 – 120 m a ten druhý podstatně menší. Během ražení připrav porubů, se narazilo na další pozůstatky sopečné činnosti. Aby byla dostatečně využita rozloha uhelného pole a aby byla zajištěna možnost účinného větrání, přikročila PŽS v letech 1881 – 1884 k hloubení druhé sdružené jámy o 50 m východněji s názvem Robert.
Aby bylo dostatečně využito uhelné bohatství, rozloha uhelného pole a aby byla zajištěna možnost účinného větrání, přikročila PŽS vletech 1881 až 1884 k hloubení druhé sdružené jámy s názvem Robert o padesát metrů východněji.
Pojmenování dostala po Florentinu Robertovi, narozeném ve Francii, původním spoluzakladateli PŽS, vídeňském obchodníkovi, majiteli vrapických dolů bývalé Buštěhradské společnosti Václava Černého. Navíc byl majitelem cukrovaru, rafinerie a lihovaru v Židlovicích.
Jáma je kruhového profilu o průměru 3 metry, 527 metrů hluboká. Jáma Robert, jako první na Kladensku, byla hloubena oboustranně, to znamená, jak z povrchu, tak z podzemí. Od již existující jámy Mayrau byl překop ražen směrem k jámě Robert.
Třebaže bylo vše technicky dobře připraveno a vyměřeno, došlo přeci jen při setkání obou částí šachetního komína k určité odchylce, která se projevila malým zlomem jámového stvolu. To bylo v době éry nově nastupujícího centrálního ředitele PŽS K. Wittgensteina, známého také tím, že v roce 1889 založil Poldinu huť.
Po vyhloubení a náležitém vybavení obou jam Mayrau a Robert došlo k dalšímu technickému zdokonalování dolu. K dolu byla vybudována železniční vlečka 700 metrů dlouhá, vedoucí k nádražíčku Tuháň a odtud kolem dolu Barré spojkou Buštěhradské dráhy k nádraží Dubí na uhelné trati Kladno – Kralupy.
Výrobce původního těžního stroje na páru u jámy Robert není znám, není zaznamenán ani rok jeho výroby, ale zřejmě to bylo před rokem 1890. Tento parní těžní stroj byl v roce 1933 nahrazen elektrickým strojem firmy ŠKODA Plzeň o výkonu 360 kW.
Tyto dvě jámy jsou vybaveny celkem třemi těžními stroji. V jámě Mayrau je totiž zřízeno „malé oddělení”, v němž jízdu zajišťuje těžní stroj Koeppe od firmy MAG Ruston Praha z roku 1905. Pro zajímavost, s tímto těžním strojem jezdila i žena, paní Marie Dlouhá z Libušína.
