Nálezy lignitu na jižní Moravě vzbudily velký zájem vzhledem k malé zalesněnosti širší oblasti regionu. V souvislosti s vybudováním průmyslových center i blízkosti sídelní metropole Vídně projevil se nedostatek palivového dříví. V čele hornického podnikání stál hodonínský císařský statek, který začal jako první s těžbou. K této činnosti se vztahuje i hmotný důkaz, nález dřevěné stropnice s vytesaným letopočtem 1824 ve stoleté chodbě na Dubňansku, v důlní lokalitě Adolf-Stefan. Uvedeným nálezem jde dosti přesně a objektivně identifikovat počátky jihomoravského hornictví. Je však zajímavý poznatek, který uvedl ing. Bělka z Dubňan. V lokalitě Stavěšice u Šardic na rozhraní katastru bylo vyhloubeno několik tzv. selských šachtic. Jedna šachtice byla nafárána důlní chodbou při otvírce Dolu Julius. Na výztuži šachtice byl uveden letopočet 1724. Byla přiložena i důlní mapa z roku 1777, která to potvrzovala.
K oblasti hovoransko-čejčské se vážou dva údaje pamětníků o nálezech lignitu. Vypráví se, že po Napoleonově bitvě u Slavkova v roce 1805 tábořila vojska v okolí Čejče. Tam údajně posádka vojenské kuchyně v nedalekém svahu vykopala topeniště. Bylo to zřejmě v místech čejčského lesíka, kde se nacházel výchoz lignitové sloje. Od ohně v topeništi se vzňalo i okolní uhlí. Druhá zmínka o nálezu lignitu je popsána v kronice městečka Čejče. Uvádí se, že Františka Podušková, vdova po poštmistru a hostinském, nalezla na poli kus hnědého uhlí. Nález oznámila majiteli panství klobouckého, rytíři z Neuwallu, který přivolal havíře z Čech, a ti skutečně uhlí našli. Tak se stalo na škaredou středu L. P. 1841.
Narůstající potřeba paliva pro rozvíjející se sklářskou, hutní, textilní i potravinářskou výrobu nestačila těžba palivového dříví pokrýt. Byly soustavně zkoumány prognózní lokality. I když středem podnikatelského zájmu byl především revír kladenský, mostecký a ostravský, nezůstala nepovšimnuta ani oblast Dolnomoravského úvalu kolem Hodonína.
Jihomoravská lignitová pánev se nachází v jihovýchodní části Moravy a v přilehlé jihozápadní části Slovenska. Za jižní hranici revíru se považuje státní hranice s Rakouskem.
Z hlediska petrografického zaujímá revír polohu jižně od Ždánického lesa a západně od Malých Bílých Karpat.
Území je charakterizováno povrchovým reliéfem, který tvoří povodí říčky Kyjovky. Tato protéká územím výskytu lignitu a vlévá se jižně u obce Lanžhot do Dyje. Severovýchodní částí území v oblasti Strážnice – Rohatec protéká řeka Morava. V povodí Kyjovky jsou vybudovány velké rybníky, přímo nad ložiskem lignitu. Území oblasti výskytu lignitu je většinou rovinaté s plochým reliéfem. Nejnižší místa jsou v místech toku Kyjovky, od jejíhož koryta se území na obě strany zvedá.
Celá oblast je charakteristická zemědělskou výrobou a lesním hospodářstvím. Lesní hospodářství má pro území mimořádný význam, zabraňuje rozšíření písků a celkově zlepšuje klimatické poměry. Oblast patří k nejteplejším i nejsušším částem Moravy a západního Slovenska.
Průmysl za první republiky nedoznal většího rozšíření. Oblast jižní Moravy byla hodnocena jako hospodářsky zaostalá. Trpěla nedostatkem pracovních příležitostí, což mělo za důsledek vystěhování mnoha rodin do zahraničí.
Průmyslová výroba kromě těžby uhlí a nafty byla zastoupena i jinými druhy výroby. Lignit byl těžen pro potřeby místních závodů, např. Důl Josef (dříve Albert) zásoboval sklárnu v Dubňanech, Důl František Šušák sklárnu v Kyjově, Důl Barbora cukrovar v Kelčanech, Důl Moravia sklárnu v Lužicích, Důl Pomoc Boží v Dubňanech místní tepelnou elektrárnu, Důl Františka de Paula v Miloticích místní lihovar a cihelnu v Ratíškovicích.
Jihomoravská lignitová pánev přináleží Dolnomoravskému úvalu, který je severním výběžkem neogenu vídeňské pánve. Lignitové sloje jsou vyvinuty ve dvou samostatných oblastech, v oblasti starší spodnopanonské kyjovské sloje a v oblasti svrchnopanonské dubňanské sloje. Kyjovská sloj je vyvinuta v pruhu, sledujícím severozápadní a severní okraj vídeňské pánve od Čejče přes Hovorany, Šardice, Svatobořice, dále ke Kyjovu a v izolované uhelné pánvičce kelčansko-domanínské. Dubňanská sloj má podstatně větší plošné rozložení. Vyskytuje se v tzv. moravské ústřední prohlubni vymezené okrajovými zlomy přibližně v liniích Mutěnice-Břeclav, Ratíškovice-Lanžhot, v dílčí lignitové pánvičce Rohatec-Bzenec-Strážnice, na Slovensku ve výběžku moravské prohlubně (Kútský příkop) na lokalitě Gbely.
Revír se nachází v Jihomoravském kraji v okresech Hodonín a Břeclav, s rozlohou produktivního území přibližně 350 km2. Základní údaje o plošné rozloze ložiska poskytl vrtný průzkum na naftu, zemní plyn a lignit, prováděný po první světové válce. Větší pozornost výskytu lignitu byla věnována po roce 1930. Soustavnější průzkum začala provádět firma Baťa.
V širším okolí ložiska se vyskytují horniny paleogenu a neogenu. Panon jako součást stratigrafie pliocenu vídeňské pánve se vyznačuje šedou a nazelenalou pelitickou sedimentací s polohami bílošedých a žlutých písků, uhelných jílů a lignitu. Ložisko je charakterizováno kongeriovou faunou.
Horotvorná činnost poznamenala vývoj lignitové sloje četnými podélnými zlomy. Uhelná pánev je podélnými zlomy rozdělena na několik větších částí, ker, avšak vývoj sloje není touto tektonickou stavbou vymezen. Výchozy sloje na povrch se nacházejí na jihovýchodě, severozápadě a v severní části bývalého Dolu 9. květen. Nejlépe pozorovatelné odkryvy spodnopanonských vrstev s lignitovou slojí jsou v údolní stráni jihovýchodně od Čejče.
Lignitové sloje jsou vyvinuty v samostatných oblastech, není znám případ jejich výskytu nad sebou. Co se týče stavby slojí, uhlí kyjovské i dubňanské sloje je málo prouhelněné a řadí se do hnědouhelné hemifáze. Kyjovská sloj má úklon k jihovýchodu až jihu v rozmezí 3-6°, jihozápadní část je charakteristická velmi plochým uložením. Hloubka uložení sloje pod povrchem dosahuje max. 160 m a to přibližně 1 km západně od Svatobořic. Mocnost sloje je v některých oblastech proměnlivá. Maximálně 6,2 m dosahuje v jižní části dolového pole Dukla, kde je však znehodnocena až 3 m mocným proplástkem písku. Větší mocnosti dosahuje v severní části dolového pole, sloj je však prostoupena několika proplástky, které snižují její kvalitu. Průměrná mocnost kyjovské sloje se pohybuje okolo 2,5 m. Proplástky se vyskytují převážně ve střední části sloje s jejich mocností do 40 cm, tvořené převážně uhelným jílem. Přímé podloží sloje tvoří jemný zvodnělý písek s napjatou vodou, jejíž hladina původně dosahovala až 65 m nad počvou sloje. Podložní písky se poměrně dobře odvodňují, po odvodnění tvoří poměrně pevnou počvu. Přímé nadloží sloje tvoří v západní části dolového pole písky, které obtížně uvolňují vodu. Ke středu ložiska písků ubývá, jsou nahrazovány vrstvami jílů. V nadloží sloje se střídají vrstvy písků, jílů, písčitých jílů a slinu.
Vývoj dubňanské sloje je omezen na severozápadě a jihovýchodě výraznými okrajovými zlomy, na severu, severovýchodě, jihovýchodě a na západě výchozy sloje. Na jihu přechází ložisko lignitu do Rakouska. Vývoj dubňanské sloje za Šternberským zlomem byl prokázán ložiskovým vrtem, v okolí Břeclavi a Poštorné pouze ložiskovým průzkumem. Mocnost dubňanské sloje je poměrně stálá, v severní části v průměru 3,2 m, směrem jižním mocnost narůstá. Průměrná mocnost ve střední bilanční části ložiska se pohybuje kolem 3,0 m. Ve vymezené části ložiska se vyskytují ve sloji proplástky uhelného jílu. Přímá podloží dubňanské sloje tvoří zelené až modrozelené jíly o mocnosti 2 -15 m. Pod vrstvou jílů se nachází písčitý horizont s napjatou vodou, jehož mocnost se pohybuje od 1,8 – 20 m. V nejjižnější části dolového pole tvoří přímé podloží sloje.
Vývoj přímého nadloží z hlediska plošného rozšíření odpovídá výše popsanému podloží. V severní části ložiska nasedá na sloj až několikametrová vrstva šedého jílu, směrem jižním se její mocnost zmenšuje a přibližně na stejné linii jako u podloží tvoří přímé nadloží jemnozrnné písky a silně písčité jíly. Nadloží sloje tvoří několik vrstev zvodnělých hornin, oddělených od sebe nepropustnými vrstvami jílů. Zvodnělé vrstvy obsahují v původním stavu napjatou vodu o tlaku v největší hloubce až 2,7 MPa. Tyto vrstvy jsou charakteristické obsahem jemnozrnných písků (místně nazvaných kuřavka), prachů a silně písčitých jílů. V některých oblastech zvodnělé vrstvy chybějí, jinde nejsou vyvinuty izolační vrstvy. Mimo hlavní dubňanskou sloj jsou v profilu uhelné série vyvinuty tři nadložní netěžitelné slojky. Největší hloubka uložení dubňanské sloje je 315 m.
Těžený lignit v jihomoravském lignitovém revíru se zařazuje k méně hodnotným druhům uhlí. Obsahuje 42 – 48% vody, obsah popela se pohybuje v rozmezí 25 – 39 %. Výhřevnost oproti ostatním druhům uhlí je nízká, pohybuje se v rozmezí 8,2 – 9,42 MJ/Kg. Poměrně vysoký obsah síry 1,7 – 3,6% omezuje z ekologického pohledu využití lignitu coby paliva určeného k energetickým účelům.
Přítomnost pozůstatků různých živočišných druhů v odkrytých vrstvách dokladují četné paleontologické nálezy. V kusech lignitu se nachází často zbytky zkamenělých drobných živočichů i rostlin.
