Zámeček v Dolní Rožínce, dříve sídlo hrabat Mitrovských a po II. světové válce dětská ozdravovna, změnil majitele. Stal se jím kolektiv pracujících Jáchymovských dolů. Zámek byl chráněn do té doby památkovým úřadem a nebylo možno provádět potřebné provozní úpravy. První ubytovatelka Ludmila Brandejsová vzpomíná, že to bylo v průměru 8 až 10 lidí v jedné místnosti. Kapacita ubytování zdaleka nestačila. Vedoucí závodu sociálních služeb Bohuslav Zavadil dostal za úkol pronajímat bydlení v ubytovacích restauracích na Chlébském, na Rokytně, ve Víru, ale také třeba na koupališti v Bystřici nad Pernštejnem. Rychle jsme budovali vlastní ubytovací kapacity. Bylo rozhodnuto postavit malé pohotovostní sídliště tří jednopatrových domů v Dolní Rožínce a k tomu tři dřevěné jednoposchoďové hromadné ubytovny typu Delta. Přitom bylo urychleně započato s výstavbou sídliště v tehdejším okresním městě Bystřici nad Pernštejnem.
První závodní stravování v Dolní Rožínce bylo v jídelně místního státního statku v objektu sýpek a od konce roku 1957 už ve vlastní závodní jídelně v zámku. Složité začátky stravování obětavě zvládli pracovníci ZSS Zdeněk Kejzlar, kuchařka Matoušková a další. Například hlubináři obdrželi teplou čerstvou stravu třeba po půlnoci, nebo kdykoliv to provoz potřeboval. Zámek sloužil jako ubytovna, jídelna, kanceláře i jako provizorní bydlení pro rodiny vedoucího dolu Ing. Řehánka, sovětských spolupracovníků Ing. Kolomina, Ing. Soluchy, našich Antonína Rusa, Karla Brandejse a Mir. Paukerta.
Z bývalé konírny se stala výborná společná kancelář geologů, geofyziků, měřičů a ekonomů. Kontrolní píchací lístky neexistovaly. Dodržování pracovní doby nebylo problémem. Pro osvěžení a odreagování od problémů byl uprostřed konírny stůl a pálky na stolní tenis. Pravidelně se fáralo podle potřeb provozu, plánované úkoly se plnily, funkcionářská i pracovní morálka byla na výši.
Z jeviště v konírně byla přepažením skříněmi zřízena ložnice, v levé polovině pro ženy, v pravé polovině pro muže.
Geologické zásoby ověřujeme všemi druhy průzkumu, těžební oblast se rozvíjí.
První Den horníků, na Vysočině v zámeckém parku v Dolní Rozince slavilo již téměř 800 pracovníku.
S plným zahájením provozních prací bylo rozhodnuto, že do Dolní Rožínky se přestěhuje celý národní podnik JD Trutnov. S přesunem bylo započato dne 2. ledna 1959, kdy z Trutnova na Dolní Rožínku přivezla první “vétřieska” potřebnou první podnikovou dokumentaci, následovala po několik dnů kolona dalších aut, která v intervalech převážela podnikový majetek, včetně archivu z Trutnova na Dolní Rožínku. Řidič Jan Korniet pomocí autojeřábu se stoickým klidem podával trezory z nákladních vozů do oken zámku. Odsun z Trutnova dirigovali p. Podzimek, Ing. Neuhauser, Ing. Novák, JUDr. Hák a další.
V Dolní Rožínce aktivně přestěhování zajišťovali p. Gabriel, Novotný, Skrbek, Narovec, Široký, Cardová, Ruka, Miloslav a Zdeněk Řehákovi, Kubizňáková, Jonáková, Pilný, Vojtíšková a řada dalších.
S prudkým rozvojem oblasti vyvstaly další a další těžkosti. Pracovníci ředitelství se přesunuli na Rožínku, i když pro ně nebyly v termínu dokončeny ubytovací objekty. Jejich postele byly tedy umístěny přechodně v kancelářích vedle psacích stolů. Někdy se jednotliví pracovníci ředitelství střídali s pracovníky dolu KHB na směny a to nejen při fárání, ale i na lůžkách.
Na šachtě se teplá voda ohřívala v hrncích, sprchy nebyly, byla koryta, lidé se někdy umývali i pod širým nebem. V Dolní Rožínce byl jeden malý obchůdek s potravinami, byly problémy se zásobováním všeho druhu. Nebyly podnikové garáže, skladovací prostory. Objekty nebyly oploceny. Na nádraží v Rožné byla urychleně vybudována provizorní dřevěná rampa na nakládku a vykládku. Nebyl žádný kulturní dům, pracovní týden byl šestidenní s jednou volnou jáchymovskou sobotou za měsíc.
Postupně se z Trutnova přemísťují i ostatní provozy, ústřední dílny, dopravní hospodářství, které po velkých obtížích se mohly alespoň velmi skromně a ve velmi ztížených podmínkách umístit v objektech bývalého lihovaru v Dolní Rožínce.
