Podnik v Dolní Rožínce má své začátky v padesátých letech 20. století v oblasti Krkonoš na Trutnovsku. Těžební kapacity tehdejšího inspektorátu Jáchymovské doly Trutnov a od 1. 4. 1956 samostatného národního podniku JD Trutnov tvořily důl Stachanov v Radvanicích v Čechách (převzat k těžbě od VUD Trutnov 1. 4. 1952), důl Novátor na Rybníčkách, důl Krkonoše (Přehrada, Špindl. Mlýn a Zlaté návrší), dále důl Javorník ve Slezsku a důl Karla Havlíčka Borovského v Chotěboři s důlním úsekem Pukšice. Selektivní způsob těžby A-materiálu byl organizován také na kamenouhelném dole Zdeněk Nejedlý I. a II. trastu VUD v Malých Svatoňovicích. Přechodně byl součástí podniku také důlní úsek Spišská Nová Ves. Zajišťování plánovaných úkolů státního plánu v několika krajích tehdejší ČSSR bylo mimořádné náročné. Těžba na uvedených lokalitách většinou dosáhla vrcholu v období kolem roku 1955. Statutárními představiteli podniku byli ředitel Ing. Miroslav Kolek, hlavní inženýr Alexander Ždanovskych, ekonomický náměstek Václav Koudelka.
V té době prováděl závod GP UP Nové Město na Moravě průzkumné práce, zaměřené na vyhledávání a průzkum radioaktivních rud situovaných v oblasti moldanubika západní Moravy. Gama průzkumem a emanačním průzkumem byla postupně zjišťována od roku 1954 řada anomálií v severovýchodní části žďársko-strážeckého moldanubika v oblasti Rožná – Olší (Rožná, Milasín, Bukov, Rozsochy, Nová Ves, Olší aj.), dále v oblasti labské linie (Chotěboř, Slavkovice apod.). Na některých byly provedeny připovrchové důlní, průzkumné práce. Hlavní pozornost byla zaměřena na ověření rožno-olšinského rudního pole.
Místním obyvatelům této “zapomenuté” části Vysočiny se začal měnit život. Ptali se, ale i kritizovali, proč takové množství rýh, kanálů, kabelů a dřevěných trojnožek v polích a na lukách. Ale mnozí se rychle zařazovali do pracovního kolektivu “uraňáků”.
Nadějné anomálie byly ověřeny průzkumnými šurfy s dřevěnými věžemi č. 11 (u dnešní dekontaminační stanice R-1), č. 13 (sto metrů západně od jámy R-1), číslo 8 a štolou od Rožné (u silnice Dolní Rožínka – Rožná u větrací jámy R-6). Zásoby byly perspektivní a tak uvedená hornická díla byla předána se souhlasem tehdejší Ústřední správy výzkumu a těžby radioaktivních surovin Jáchymov (ÚSVTRS) těžebnímu podniku Jáchymovské doly Trutnov k exploataci. Nejbližším těžebním důlním závodem byl důl Karla Havlíčka Borovského v Chotěboři, který měl také již zenit své těžby za sebou a organizačně bylo tedy roženské naleziště začleněno k němu.
Na Trutnovsku nebyly ověřeny další vhodné zásoby, které by zaručovaly dosavadní ekonomickou úroveň těžby. I pokles těžby v Jáchymově nutil, aby nová perspektivní roženská oblast na Moravě co nejdříve produkovala maximální mmožství radioaktivního materiálu se žádoucími ekonomickými výsledky.
Začátkem čtvrtého čtvrtletí 1957 přijíždí tehdejší vedoucí důlního závodu KHB Chotěboř Ing. František Řehánek s odbornou komisí do Dolní Rožínky. “Klasickým způsobem” otočením na patě označili zarážkový bod na návršíčku nad obcí Dolní Rožínka, která měla tehdy necelých 300 obyvatel a řekli “tady bude jáma”. Bylo to zřejmě 15. 10. 1957, a tento den se považuje za den vzniku dolu R 1 v Dolní Rožínce. Předák první hlubinářské brigády Jan Matula vzpomíná, že s hloubením započali dne 27. října 1957. Počasí hlubinářům tehdy mimořádně nepřálo, přišly velmi brzo mrazy. Přesto na Silvestra v roce 1957 dosáhli prvního patra, které potom dávalo bohaté bloky. K 1. lednu 1958 bylo první patro na ložisku Rožná předáno k těžbě.
Postupně přicházejí na Dolní Rožínku osádky z Trutnova, Jáchymova, Horního Slavkova, Příbrami, Důl KHB převzal také většinu dosavadních pracovníků GP UP.
