Dobývání zásob uranové rudy v dolovém poli závodu R II můžeme rozdělit podle báňsko-geologických podmínek do tří etap:
I. etapa dobývání
Tuto etapu charakterizuje dobývání do hloubky zhruba 500 m a vyznačuje se zaváděním a ověřováním nových dobývacích metod. V roce 1964je na bloku 1-317 odzkoušeno dobývání mezipatrovým závalem. V roce 1965 na 2. patře zkouší osádka S. Poslta na bloku 1-220 zakládání vydobytých prostor cizí základkou dopravovanou pomocí vzduchových ejektorů. V roce 1966 se na závodě zavádí nová dobývací metoda „Sestupné lávkování na zával pod umělým stropem“, která je v současné době hlavní dobývací metodou.
II. etapa dobývání
Tuto etapu charakterizují problémy dobývání v hloubkách pod 500 m a dobývání 4. zóny. Kompaktnost zrudnění je často vázána do míst složitější strukturní stavby ložiska. Rovněž velké hloubky samy o sobě jsou zdrojem možného vzniku nových geomechanických rizik důlních otřesů. Dobývání je nutno vést podle schváleného systému dobývání. Jako nejdůležitější metody pro dobývání jsou využívány výstupková dobývací metoda s vyztužováním a zakládáním vydobytých prostor a sestupné lávkování na zával pod umělým stropem. Dále, zejména pro dobývání okrajových partií ložiska, je využívána metoda „Dobývání rudných čoček z mezipatrových chodeb“. I v poměrně těžkých geologických podmínkách dosahují zejména osádky VI. Škorpíka, J. Maláta, M. Rosslera, St. Smělíka, A. Pitruna, J. Jambora špičkových výkonů při výstupkovém dobývání i dobývání sestupným lávkováním na zával. V průběhu této etapy, která vlastně trvá až dodnes, nastává i mírný pokrok ve stavu mechanizace dobývacích prací. Masově jsou nasazeny elektrické škrabáky VŠS-206E, v provozuje několik kusů středně těžkých škrabáků 17LS-2SM.
III. etapa dobývání
Tato etapa je v podstatě kvalitativním doplněním II. etapy dobývání. Je charakterizována tím, že k dobývání rudních struktur zonárního anebo žilního typu přistupuje dobývání metasomatického typu zrudnění. Toto zrudnění bylo objeveno a ověřeno v průběhu let 1980 až 1986 na zóně 19A v nadloží 2. zóny v rozsahu 14. a 20. patra. Metasomatický typ zrudnění se svým charakterem diametrálně liší od výše uvedených známých typů zrudnění. Je představován prostorově omezenými rudními tělesy s mocností od několika metrů až do 15 metrů. Od počátku bylo jasné, že tento typ zrudnění nebude možno vydobýt stávajícími známými dobývacími metodami. Proto byla v roce 1986 navržena nová dobývací metoda „Dobývání rudních těles z mezipatrových chodeb“ a v roce 1987 bylo zahájeno zkušební dobývání na 14. patře. Vzornou spoluprací osádky M. Djačuka, techniků závodu a pracovníků o. z. ing. Z. Cimaly a ing. J. Sterzela byla metoda úspěšně odzkoušena. Poprvé se na ložisku Rožná uplatňuje bezzákladkové a bezzávalové dobývání. Po vydobytí rudních těles zůstávají v dobývkových blocích otevřené komory o rozloze až několika set metrů plošných a výšce i několika desítek metrů. Tak byla velmi efektivně vydobyta 19A zóna na 14., 15. a 17. patře. V současné době pokračuje její dobývání na 16. p.
I v období útlumu těžby uranové rudy zajišťují osádky V. Nováka, J. Djačuka, J. Vetešníka, L. Homolky, P. Čadílka, P. Dvořáka a R. Kučery požadavky maximální racionalizace těžebního procesu.
V současné době jsou dobývací práce soustředěny na 4. zóně a struktuře 1Z 15. a 16. patra, na 2. zóně 17. až 19. patra a na 1. zóně 18. patra.
Dosud nedobývané zásoby U-rud se nacházejí na 18. až 22. patře.
