V roce 1920 vyhloubil důl Belšanka kníže Fürstenberk pro potřebu svých okolních dvorů a pivovarů v Krušovicích a v Křivoklátě. V roce 1924 postavena elektrárna Vilma. Denně se dobývalo jen asi 10 tun černého uhlí. Důl, který zaměstnával kolem 20 horníků, měl proti Raku a Brantu vyšší výkon. V létech 1926 až 1930, za která bylo vytěženo 24.165 t uhlí, byl nejnižší výkon v roce 1930 (0,752 t/hl/sm) a nejvyšší v roce 1927 (0,965 t/hl/sm). Nejvyšší výdělky byly v roce 1930 (35,13 Kč na směnu). Správou dolu, který přešel do majetku ČSR, byl pověřen důlní Emil Bureš. Po uzavření dolu v třicátých letech přešli horníci na státní hnědouhelný důl Hedvika u Ervěnic. Budovu elektrárny využil po záboru Sudet doktor chemie Burianek pro suchou destilaci bukového a březového dřeva z okolních lesů. Těžba byla ukončena v r. 1949. Pálení dřevěného uhlí v retortách pokračovalo pod řízením firmy Aroma z Prahy až do šedesátých let. Pak sloužily objekty dolu jako sklad součástek pro podnik Mototechna.
