V této práci, ve které se J.M. Řihák opírá také o poznatky a průzkumy Dr. Ing. Patteiského z roku 1938. Vyjadřuje dedukci v pokračování ložiska směrem lhoteckým: „Nutno tu podotknouti, že při výpočtu zásob nebylo počítáno s břidlicovým ložiskem na katastru obce Lhotka směrem jihozápadním, kam určitě pokračuje ložisko těchanovické…“ Během let 1957 a 1958 jsou prováděny nové průzkumy lokality, které potvrzují stanovené předpoklady. Výsledná zpráva dává jedinečný předpoklad pro otevření nového dolu: …”Ložisko těchanovické je tvořeno ze šesti různě mocných ložiskových pásem tvaru deskovitého o mocnosti 8,5;10;8;7,8,5 a 6m, přičemž je těženo pouze v pásmech 1, 2, 3, a 5 překřížením pásem hlavní překopovou chodbou otevřenou u řeky Moravice 8 m nad hladinou řeky. Asi 50m nad tímto horizontem je otevřen další vyšší horizont překopovou štolou naraženou proti vrstvám. Provedením odkryvu ve vzdálenosti 140m jižně od Kružberského převaděče bylo zjištěno, že všechna tato pásma pokračují směrem jižním, přičemž zachovávají přibližně stejný směr a sklon jako před přivaděčem. O tomto území možno s určitostí říci, že všechna užitková pásma směřují až k železniční dráze Vítkov – Čermná ve Slezsku, ba dokonce, že užitkovost mezi obcí Lhotka a stávající jámou bude mnohem vyšší než–li v úseku těchanovickém. Zdejší břidlice jsou tvrdosti 2,5 – 3,5° podle Mohsovy stupnice. Vyznačují se velmi dobrou jakostí, ocelově modrou a tmavomodrou barvou. Pouze na 1. a 2. pásmu mají někdy povrch lasturnatý.”
Odkryv ložiska ve vzdálenosti 140m jižně od Kružberského převaděče, foto Žůrek 1952, archiv autor
