Příbramské doly se proslavily nejen svým významem hospodářským, ale i značným příspěvkem, který přinesly k světovému rozvoji bánských věd. Po staletí dobývali příbramští horníci stříbrné a olověné rudy, po staletí vytvářeli široce rozvětvený systém důlních děl 80 šachtami, které patří mezi nejhlubší na světě. Vytvořili tak jedinečné podmínky pro probádání tajemných důlních prostor a sil v nich panujících.
V několika řádcích můžeme připomenout například měření gravitační, která provedl Robert von Sterneck v letech 1882 a 1883 na Vojtěšském dole kyvadlem vlastní konstrukce poprvé až v hloubce 1 000 m, dále pak jeho měření r. 1898 spolu s pozorováními tepelnými. Vertikální gradient tíhového zrychlení a hustota zemské kůry byly měřeny znovu na dole Anna v letech 1945 a 1946 Rud. Běhounkem a V. B. Staňkem a v roce 1946 V. Chudobou a J. Píchou. Významu těchto měření pro rozvoj vědy je všeobecně znám.
Je nutné dále připomenout pokusy Wilskiho a Köhlerovy i měření Františka Čechury s různě těžkým zatížením promítacího drátu při promítání bodu s povrchu do jámy, měření Köhlerova, Františka Čechury i Píchova, Skalského o vlivu Měsíce a Slunce na tíhové pole Země, která spočívaly na myšlence, že tvar a rozměry Země závisejí také na čase a tvoří tedy příspěvky k poznání relativnosti všech měření.
V letech 1909 a 1910 bylo soustavně analyzováno složení vzduchu v jámě. Byla měřena několikrát teplota skal poprvé 1826 – 1834 a stanoven geotermický stupeň. Měření byla opakována v letech 1874, 1882, 1883 a 1909. V zimě r. 1902 byly postaveny vídeňskou akademií věd na 32. obzoru Vojtěšského dolu a zároveň na povrchu v blízkosti tohoto dolu dva astatické kyvadlové seismografy soustavy Wiechertovy pro zjištění souvislosti mezi šířením otřesů na povrchu a v nitru Země. Zmínky zaslouží i měření magnetická, hydrostatické měření výšek pro stanovení pohybů v kůře zemské, která provedl Ústav pro výzkum rud a měření seismická, provedená Československou akademií věd. Není rovněž zapotřebí se šířit o významu těchto měření pro tepelné hospodářství Země, pro studium horských tlaků a pohybu pohoří, zemského magnetismu, důlních otřesů apod.
Za zmínku ovšem stojí větrání. Větrání příbramských dolů bylo přirozené. Kolem r. 1910 byl měřen směr proudění větrů a zjištěny zajímavé skutečnosti. Například jáma Prokop byla vtažná, ačkoliv leží výše než výdušná Anenská. Jáma Vojtěch byla výdušná od 22. patra k ohlubni, mezi 22. a 27. patrem byla indiferentní, od 27. patra dolů vtažná. Podobně tomu bylo i u jiných šachet. Přes důležitost a zajímavost těchto skutečností nebyly nikdy vědecky vysvětleny.
Nebylo také vědecky vysvětleno zaplynění dolů při požáru v r. 1892. Stále se traduje jako příčina zaplynění stříkání vody z ohlubně do jámy Marie. Nikdo však neukázal, zda by bylo k zaplynění nedošlo i bez stříkání vody. Nebyla vysvětlena ani souvislost mezi prouděním větrů a změnami teploty na dráze proudění, i souvislost s jevy gravitačními a jinými.
Význam příbramské báňské techniky v 19. století, zejména v jeho druhé polovině, byl takový, že toto období je možné nazvat obdobím báňské techniky příbramské.
