Na vrchu Vojna nad Žežicemi, před průzkumem na stříbrné a olověné rudy, se od nepaměti těžila železná ruda. Nejvíce se ji z tohoto vrchu vytěžilo v druhé polovině 18. století, kdy tu těžil soukromý těžař František Čáslavský. Tehdy zde byly v provozu železné doly Nová Naděje, Vojna, Heřman, Jan, Aloisie a Bedřich.
Průzkum na olověné a stříbrné žíly byl na vrchu Vojna zahájen příbramským horním závodem v roce 1856 vyhloubením dvou mělkých průzkumných šachtic. V obou byly zjištěny jen hnědelové žíly. Průzkumná jáma s názvem Barbora byla na vrchu zahloubena v roce 1863 a z hloubky 17,7 m pod ohlubní jámy byl zaražen západní překop, který ve vzdálenosti 20 metrů od jámy překřížil železno-hnědělovou žílu. Ta byla považována za „železný klobouk“, a proto jáma byla dále prohlubována až do 43,47 m. Ani z tohoto horizontu však nebyly zjištěny žíly s výplní stříbrných a olověných rud, a proto byly další průzkumné práce na tomto vojnovském dole zastaveny. K obnovení hornických prací na východním svahu vrchu Vojna došlo až po druhé světové válce založením jednoho z prvních dolů na těžbu radioaktivních surovin na Příbramsku.
