Značný úbytek rudních zásob na Březových Horách, po roce 1910 přiváděl březohorské dolování k zániku. Jedním z pokusů tento zánik oddálit byl i návrat ke kutacím pracím u Obecnice, neboť staré zprávy popisovaly tento obecnický revír jako nejperspektivnější především v 17. století. Kutací práce ve dvacátém století byly u Obecnice zahájeny v druhé polovině měsíce července provedením tří kutacích rýh, která odkryly diabásové žíly se železitou vyplní o mocnosti 8-20 cm.
Dna 10. září 1912 v místech, nazývaných Na Bořku, byla zaražena hlavní průzkumná. Jáma o obdobných rozměrech, jako mají březohorské doly – 5,2 x 2,6 m. Již v roce 1915 došlo k přerušení hloubení pro nedostatek uhlí a trhavin. K obnovení prací na obecnickém dole došlo v srpnu 1916, neboť bylo poukazováno na výhodnost těžby rud barevných kovů u Obecnice pro vysoký obsah mědi (až 16 % v tetraedritu). Kutací pokusy byly ukončeny v červenci 1919 jednak pro negativní výsledek průzkumných prací, jednak pro nedostatek finančních prostředků na další průzkumné práce.
Obecnický důl byl hluboký 58,6 metrů a z tohoto horizontu byly naraženy východní překop dlouhý 26,5 m a západní překop o délce 80,2 m. Ražba překopu dále nepokračovala a ze západního překopu byla sledována žíla se zcela nebilanční výplní k bývalé jámě Marie – Anna. Sledná chodba, ražená severně od nové jámy, měla délku 653 metrů a v délce 360 metrů podsedla i žílu, u některých autorů nazývanou „Reichentrost„. Ražená sledná chodba nafárala i starou jámu a dobývky u této jámy. Sledovaná žíla byla převážně vyplněna křemenem a kalcitem a místy se ani tato „hluchá“ „výplň v žíle nevyskytovala. A tak i poslední pokus o obnovení dolování u Obecnice skončil negativně.
