Předložené likvidační plány byly zpracovány podle platných směrnic a předpisů a zahrnovaly v sobě všechny náležitosti, které se dotýkají jak zdůvodnění uzavření vlastního provozu, tak konečného řešení surovinové základny, zajištění náhradního zaměstnání pro uvolňované pracovníky, přeškolování pracovníků, uvolňovaných do nových profesí apod..
V souvislosti s likvidací hornické činnosti v uvedené oblasti byla řešena i otázka hospodářsko-právních závazků uzavíraných provozů a hmotná odpovědnost dnešního majitele dobývacího prostoru, ve kterém je báňská činnost provozována, za případné škody způsobené tímto provozem, dále za provedení rekultivace a asanace v likvidovaném prostoru i za náhradu investic, které při změně funkce některých objektů budou vyžadovat nevyhnutelné úpravy formou tzv. vyvolaných investic.
Jelikož se jednalo o rudní revír s tak bohatou hornickou tradicí, byl před vlastním ukončením jeho činnosti a faktickým opuštěním všech důlních děl, vyrubaných mnohdy za nesmírně těžkých podmínek (velké hloubky, značné teploty, vysoká relativní vlhkost a v neposlední řadě i velmi četné a nebezpečné důlní otřesy) třeba se důstojně vypořádat s dokumentací o obrovské práci, kterou celá řada zkušených horníků, středních techniků i báňských inženýrů pro tento revír vykonala.
Bylo proto povinností před konečným uzavřením revíru zachytit co nejvíce poznatků z vynikající práce všech těch, kteří se na výstavbě i postupném rozšiřování těžby a výroby od samého začátku přes největší rozkvět až po současnou dobu podíleli.
Bylo také rozhodnuto, že mimo povinnou technickou dokumentaci, která bude o celém ložisku zpracována a uložena v ústředním archivu, bude za pomoci fotodokumentačního materiálu zachyceno co nejvíce záběrů z podzemních prostor celého revíru, které se budou týkat jak vlastních dobývek, tak i hlavních dopravních cest, odvodňovacího systému, rozvodu stlačeného vzduchu, dopravy materiálu po horizontálních i vertikálních cestách, napouštěcího systému rudnin a všech dalších zvláštností celého důlního pole.
Dokumentační materiál bude jistě pořízen i z 30. patra dolu Vojtěch, kde bylo dosaženo těch slavných 1000 m, v historii prvních na celém světě a kde slavný francouzský geolog J. Barrande vlastnoručně „oklepával boky” při příležitosti své návštěvy v Příbrami.
Pro archívní materiál byly použity i další dokumenty o dřívějším i současném rudném hornictví v tomto hlubinném důlním revíru.
Jako součást dokumentace o práci v revíru byl natáčen z tohoto prostředí i krátkometrážní film, který ve stručnosti zopakoval a vyzvednul velké úspěchy horníků a techniků.
V návaznosti na ukončení těžby a hornické činnosti v celém revíru vůbec bylo rozhodnuto, že jeho část s některými stavebními objekty i zařízením zůstane zachována pro muzeální účely. Měly to být šachetní budovy dolů Vojtěch a Ševčiny, nádvoří tohoto dolu a některých přilehlých budov, které měly být využity pro ukázku bývalého hornického vybavení (šatna, cáchovna, ubytovna, kancelář, hornický domek), dále objekt strojovny u dolu Anna s jedinečným parním těžním strojem, který byl od počátku 20. století stále ještě schopen těšit z více jak tisícimetrových hloubek.
