Od roku 1855 do roku 1857 byla Dolní Černojamská žíla otevřena několik mělkými šachticemi a po nálezu bohatých úložků v šachtici při Poncově dvoru došlo k založení třetí svislé jámy v druhém pásmu algonkických břidlic. Jáma byla zaražena 20. října 1857 a nazvána po vrchním dvorním správci Aloisu Lillovi z Lillenbachu – Lill. Jáma Lill byla postupné vyhloubena až do hloubky 432 m k 18. patru. Stejně, jako se očekávalo na Drkolnově velké rudní bohatství, bylo toto předpokládáno i na dole Lill. Celkem v tomto dole bylo průzkumem zjištěno 16 žil, z nichž některé obsahovaly radioaktivní nerosty. Sledných prací na tomto dole bylo provedeno 9 000 m a překopů na žíly 3 700 m. Důl nebyl napojen na Dědičnou štolu, jáma však byla napojena na 5. patře na jámu Jarošovka. Zároveň byl z Lilky zkoumán terén východně od jámy do vzdálenosti 963 m. Přes značný průzkum byly na tomto dole zjištěny jen krátké úseky dobyvatelných rud a po požáru šachetní budovy v roce 1900 došlo k zastavení tohoto dolu. V roce 1902 zde byla těžba definitivně zastavena. Přesto některé úseky na dole Lill byly značně bohaté na stříbro. Nejvíce stříbra se na dole Lill vytěžilo v letech 1894 – 1896 – celkem 2 176 kg.
V Příbrami také koluje vyprávění, že prvek radium byl objeven z příbramských radioaktivních rud – z dolu Lill. Na žádost horní správy Jáchymovských dolu byl lilský smolinec zaslán Marii Curie Sklodowské do Paříže. Vyprávění nelze doložit archivními materiály.
