Nejmladším dolem na Příbramsku na těžbu olověných a zinkových rud kromě dolu Vrančice ve Středočeském plutonu a průzkumného dolu Radětice, byl důl 25. únor v Bohutíně.
Důl byl zaražen 1. června 1878 v těsné blízkosti výchozu nejsevernějšího průběhu Klementské žíly. Klementská žíla byla předtím sledována a dobývána od roku 1827 z dolu Štěpán (Štěpánka). Na Klementské žíle bylo taká několik malých jam podružného významu. Byly to – Bambasova jáma (1858), Litavská jáma (1858), a Hamerská jáma. Malé jámy byly v provozu jen několik let, pouze Hamerská jáma byla i v osmdesátých letech 19. století používána pro ovětrávání Klementské žíly.
Nově zaražené jámě se nejdříve říkalo “Vysokopecká”, od roka 1881 šachta korunního prince Rudolfa, od r. 1918 důl Bohutín II, po smrti generála Štefánika důl Štefánik, od roku 1950 důl 25. únor v Bohutíně.
Důl byl hluboký 1 199 m, přičemž od 26. patra na 33. patro byl důl za dob svého provozu již zatopen. Z 33. patra tohoto dolu byla od roku 1956 ražena slepá jáma Eduard. Slepá jáma měla tři patra a (36.) 3. patro této jámy bylo 1 348,5 m pod ohlubní dolu 25. únor v Bohutíně.
Koncem 19. století byl tento důl jedním z největších v příbramské oblasti. V 30. letech 20. století byla z tohoto dolu získávána polovina produkce olova z příbramské oblasti. Naproti tomu důl Štěpánka, později nazývaný důl Bohutín I., pro nebilanční vývin Klementské žíly jižním směrem nebyl v provozu od roku 1912. Jeho jámový stvol byl po tomto roce používán pro odvádění výdušných větrů. V 50. letech minulého století byl důl Štěpánka prohlouben ze 17. na 26. patro a od 22. patra na 26. patro byla z něho sledována Klementská žíla. V roce 1971 následkem, důlního otřesu, se v dole Štěpánka zřítila výdřeva za délku 600 m a o tři roky později, v roce 1974 – byl tento důl definitivně uzavřen.
Důl 25. únor, který měl být také likvidován, si zajišťoval svou budoucnost geologickým průzkumem Hůrecké žíly. Ovšem i tento důl svému osudu neunikl, v roce 1978 ukončil svou činnost s uzavřením celého březohorského rudního revíru.
Těžní věž dolu Bohutín II byla poškozena střelbou americké stíhačky (tzv. hloubkaře) dne 15. února 1945.