V areálu bývalého Dolu Dukla se v sobotu sešli zástupci Klubu důchodců Dolu Dukla, aby položili kytici k památníku obětí důlního neštěstí, k němuž došlo ve stejný den před 51 lety v roce 1961.
V onen osudný den došlo v odpoledních hodinách na Dole Dukla k jednomu z největších poválečných důlních požárů, který si vyžádal 108 obětí na lidských životech.
Chtěli bychom připomenout, za jakých okolností se tragédie stala. Na odpolední směně 7. července 1961 tehdy sfáralo do dolu 338 pracovníků. Oheň vznikl na počátku odpolední směny a první příznaky zjistili pracující při opravě zásobníku /duklice/ v 16,00 hodin. Jeden z pracovníků podal hlášení dispečerovi s tím, že je cítit zápach po spálené gumě. Dispečer však tomuto hlášení nevěnoval potřebnou pozornost. Důlní větry zavedly kouře rovněž do samostatného větrního oddělení se dvěma pracovišti obsazenými rubáňovými kolektivy. A tak záchranáři později už jen konstatovali smrt horníků v této oblasti.
Důkladným šetřením po události bylo konstatováno, že k požáru došlo mechanickým třením pásové gumy o konstrukci pásu. Katastrofální následky pak podle šetření komise způsobila malá stabilita větrní sítě a podcenění nebezpečí ze strany řídících pracovníků a samotných postižených.
Vyšetřováním bylo tedy zjištěno, že kdyby všichni okamžitě reagovali na vzniklou situaci a odešli z ohrožené oblasti, nemuselo k tragédii vůbec dojít.
Celá událost později vyvolala celou řadu opatření uplatňovaných později při likvidaci havárií. Jejich zavedení však již nevrátilo horníkům životy. Vzpomeňme tedy na tragicky zesnulé oběti důlního neštěstí a věnujme jim tichou vzpomínku.
Zdroj: Odborářské noviny Zdař Bůh, číslo 14, ročník XXII
