Expozice Havířská balada: Sto let hornictví v umění představuje díla s hornickou tematikou ze sbírek Národní galerie Praha doplněna o zapůjčená díla současných umělců. Pokrývá období meziválečné Československé republiky, druhé světové války, poválečného budování státního socialismu a normalizace, jako i popřevratovou dobu liberální demokracie spojenou s útlumem těžby uhlí. Expozice se pokouší odpovědět na dvě vzájemně propojené otázky: Co se lze dovědět o hornictví skrze obraz, jejž zanechalo v dějinách umění, a jak vypadají dějiny umění posledních sta let viděny skrz hornictví.
Tematicky zaměřená expozice tak nevychází z kánonu uměleckých směrů a nejvýraznějších uměleckých skupin a osobností. Ukazuje paralelní dějiny umění charakterizované civilností, věcností a realismem, tedy uměleckým a literárním směrem čerpajícím z nepřikrášlené skutečnosti a až baladické syrovosti lidského života a společenských poměrů ovlivněných rozporuplnými dopady průmyslové revoluce. Tuto nebývalou technologickou a společenskou revoluci pohánělo spalování fosilních paliv jako právě uhlí, avšak za cenu mnoha důlních neštěstí, zmizelých měst a vesnic, zjizvené krajiny a dopadů na životní prostředí včetně současné klimatické změny způsobené činností člověka.
Expozice představí díla známých českých umělců jako Josef Čapek, Otto Gutfreund, Karel Holan, Jiří John, Jaroslav Král, Jan Lauda, Kamil Lhoták nebo Jan Zrzavý, umělců svázaných s hornickými regiony Ostravska-Karvinska, Mostecka nebo Kladenska jako Bohdan Kopecký, Ferdiš Duša, Květa Válová, Jindřich Wielgus nebo Vilém Wünsche, a také díla současných umělců jako Jonáš Czesaný a karvinských rodáků Václava Jiráska a Jakuba Špaňhela.
Autorem koncepce je NGP.
