Dne 23. listopadu 1966 byli náhlým závalem ze stařin uzavřeni na svém pracovišti dva komoráři v komorovém porubu č. 1/67 Dolu Julius III v Kopistech.
V druhé lávce revíru Minerva byla dobývána sloj komorováním na výšku 12 m při mocnosti lávky 14 až 15 m. V kritický den byla již nad ústím komory zřetelná stará chodba, kterou narušili již v minulém pracovním dnu. Ke konci odpolední směny byla dovrtávána pravá část stropu.
Když jeden z komorářů vrty dokončil, sešel ze zásoby k druhému pracovníkovi a v tom zpozoroval, že nad ústím komory došlo k uvolnění stařin a k jejich vyjetí. Uvolněný materiál zasypal ústí komory. Oba komoráři uskočili do volného prostoru a zde zůstali bez zranění uzavřeni.
Podle výpovědi střelmistra, který v okamžiku závalu stál u ústí dobývky, byli postižení asi uprostřed komory.
První zásah byl zaměřen na intenzívní těžení ze závalové hmoty a na protlačení potrubí za zával. Podle kusovitosti, složení a teploty materiálu bylo usuzováno, že jde o vyjetí zásoby ze stařin.
V 1.30 h se podařilo protlačit závalem potrubí o průměru 3/4″, složené z dílů 1 m dlouhých. S postiženými bylo navázáno spojení, které pak bylo udržováno po celou dobu akce. Tímto potrubím byl postiženým přiváděn kyslík z tlakových nádob, voda a čaj.
Po ověření situace bylo ihned zastaveno odtěžování horniny, protože vznikalo nebezpečí, že by mohlo dojít k dalšímu závalu. Na záchranu postižených byla použita vyprošťovací souprava HBZS v Mostě, která byla vtlačována do závalu od 3.30 h. Souprava byla vtlačována pod úhlem asi 60° k pravému rohu komory. Současně se protlačilo k postiženým další potrubí o průměru 1″, kterým bylo dodáno světlo, napájené z akumulátoru vně prostoru.
Postižení začali sami „řídit” vyprošťovací práce. Jejich dobrý kontakt se zachránci pomohl udržet jejich dobrý psychický stav.
Celou 9 m dlouhou soupravou se podařilo dosáhnout spojení s uzavřenými horníky ještě v tomtéž dni. Postižení prolezli kolonou téměř 25 hodin po vzniku nehody.
Oba byli v naprostém pořádku, bez zranění a v dobrém psychickém stavu.
