Výbuch na Dole Kolumbus v Záluží u Mostu dne 18. prosince 1959

Dne 18.12.1959 na noční směně v čerpací stanici “Východ” opuštěného pole Dolu Kolumbus docházelo k silnému kolísání síťového napětí a následkem toho k častému vypadávání proudových ochran čerpadla. Po každém výpadku byl čerpař Jiřík nucen spustit třífázový kroužkový motor čerpadla tzv. reostatovým spouštěčem, což je soustava kovových odporů umístěných ve skříni naplněné transformátorovým olejem, které jsou při rozběhu elmotoru postupně vyřazovány z obvodu kroužků kotvy. Asi v 01.15 hod osudné směny dostal dispečer dolu hlášení od čerpaře Jiříka, že spouštěč smrdí a vystupuje z něj kouř. Současně žádal vyslání elektrikáře, jenž by závadu opravil. Po hlášení odcházel elektrikáři naproti a podle svědectví dopraváře Šímy se s ním asi v 01.54 hod setkal. Po krátké rozmluvě se společně vraceli k čerpací stanici. V 02.02 hod nastal výbuch, kterému oba pracovníci na místě podlehli.

Bezprostředně po výbuchu byly do revíru “Východ” vyslány záchranné čety báňské záchranné stanice. Mrtvola čerpaře Jiříka byla nalezena uprostřed spojovací chodby vleže na břiše obličejem na spodku chodby asi 40 m od čerpací stanice, jeho lampa ležela asi 2 m a přílba asi 6 m od něj. Mrtvola elektrikáře Vostrého byla nalezena ve schoulené poloze opřená o výtlačné potrubí čerpadel asi 38 m od čerpací stanice. Část jeho přílby byla nalezena prudce vklíněná mezi strop a výztuž asi 14 m od postiženého. Obě mrtvoly byly nalezeny s otevřenými ústy bez vážnějších mechanických poškození s výjimkou drobných popálenin vlasů.

Záchranáři pronikali do čerpací stanice silně rozvířeným prachem a podle jejich výpovědí nehořel ani motor ani spouštěč, pouze likvidovali několik drobných doutnajících ohnisek, zapálených nepochybně od zbytků čistící bavlny, která se po výbuchu vzňala. Nebyl poškozen motor čerpadla, spouštěč byl nalezen v nulové poloze též neporušený, avšak ve spouštěči byl zjištěn velmi nízký stav chladícího oleje – méně jak dvě třetiny obsahu. Izolace všech přívodních kabelů byla shledána neporušená. Dřevěné dveře od strojovny čerpací stanice byly vyraženy směrem ven a do vzdálenosti asi 15 m od stanice byl zjištěn jemný olejový povlak po obou stranách výztuže. V blízkém obvodu čerpací stanice bylo ještě vyraženo několik hrází, izolující uzavřené stařiny – všechny hráze byly vyraženy směrem do stařin. Tlaková vlna se od čerpací stanice šířila vysokou rychlostí na všechny strany a největší škody napáchala ve směru nejmenšího odporu a největšího profilu chodeb, kde nenarazila žádnou překážku.

Podle pitevních nálezů a obsahu karboxylhemoglobinu v krvi, podlehli oba postižení následkům otravy povýbuchových zplodin s následným udušením. I když později došlo mezi úctyhodnými lékaři patology k dílčím rozporům stran bezprostřední příčiny smrti a vznikly i hypotézy o tepelném šoku vzniklém krátkodobým ožehnutím plamenem, byla nakonec původní příčina smrti potvrzena.

Následovalo podrobné šetření příčin tohoto výbuchu. V první řadě se podezření soustředilo na možnost zapálení výbuchu uhelného prachu. Byly zkoumány vzorky prachu ve VVÚÚ v Radvanicích a stanovena spodní mez výbušnosti potřebná k tomu, aby mohla být příslušná směs prachu se vzduchem přivedena k výbuchu. Přitom bylo zjištěno, že uhelný prach odebraný z blízkosti čerpací stanice “východ” lze označit jako velmi výbušný, a že spodní mez jeho výbušnosti činí 25 g.m^-3. Dále bylo vypočteno, že pro dosažení této hodnoty stačí existence vrstvy 0,44 mm silné po celém obvodě důlních chodeb. To koresponduje i s výpočty Dr. Heverocha při šetření katastrofy na Dole Nelson III. Zbývalo stanovit, co způsobilo jeho zapálení a v tom byl kámen úrazu. Zápalná teplota vzorků prachu činila asi 520 stupňů Celsia. V dole se takových zdrojů zapálení nevyskytuje mnoho a téměř všechny tyto zdroje bylo možno po ohledání čerpací stanice vyloučit. Nebylo zjištěno, že by se někde zadřelo nějaké ložisko nebo že by docházelo k jinému mechanickému tření způsobující zahřívání zadřených součástí. Nebylo ani nalezeno žádné místo, kde by docházelo k intenzivnímu elektrickému jiskření. Podezření padlo i na nahromadění požárních plynů za některou z četných uzavíracích zdí v blízkosti čerpovny.

Věc byla nakonec svěřena odbornému znalci z oboru báňské technologie, pracovníku vědeckovýzkumného uhelného ústavu v Ostravě Radvanicích Ing. Jaroslavu Milcovi, jenž přišel s nápaditým, i když netradičním vysvětlením. Jeho pozornost se od samého počátku soustředila na podezřelý reostatový spouštěč motoru u kterého bylo zřejmé, že nebyl transformátorovým olejem naplněn zcela. Znalec provedl celou řadu ohledání a laboratorních zkoušek, zahříval vzorky původního i nového oleje a zjišťoval obsahy různých uhlovodíků, které se z nich při různých teplotách uvolňovaly. Stranou pozornosti neponechal ani možnost nahromadění výbušné směsi ze stařin netěsností četných hrází při poklesu barometrického tlaku. Tuto možnost poté zcela vyloučil podrobným rozborem všech odebraných vzorků za období dvou let, kde nebyla přítomnost výbušných plynů ani v jednom případě prokázána. Na základě uvedených i dalších zjištění a dílčích posudků výrobce transformátorového oleje stanovil znalec pravděpodobnou rekonstrukci popisované události. Ta obsahovala zhruba následující body:

a) za ohnisko výbuchu byla určena čerpací stanice “východ”, protože směr tlakové vlny směřoval jednoznačně na všechny strany z ní.
b) výbuch metanu byl vyloučen, v dole nebyl nikdy zjištěn v takovém množství, aby ve směsi se vzduchem vytvořil výbušnou směs.
c) šlo o kombinovaný výbuch třaskavých plynů a následně uhelného prachu. Třaskavý plyn se vytvořil při suché destilaci (tzv. krakováním) transformátorového oleje při nadměrném zahřívání přetížené odporové skříně ne zcela zaplněné olejem v důsledku častých rozjezdů čerpadla
d) následoval výbuch uhelného prachu, jenž byl nepochybně prokázán stopami šedého povlaku na výstroji čerpací stanice a jejího okolí
e) výbuch uhelného prachu se nepřenesl do dalších částí dolu díky tomu, že se na své cestě dostal do pásma přirozené vlhkosti v délce asi 250 m, kde plamen uhasnul. Během cesty musela navíc tlaková vlna překonat mnoho překážek ve formě několika prudkých změn směru na křížích chodeb.
f) úbytek transformátorového oleje z odporové skříně spouštěče daleko přesahoval množství, potřebné pro vytvoření výbušné směsi plynů v určeném prostoru čerpací stanice
g) zapálení krakovacích plynů z trafooleje není možno hledat ve zkratu na el. zařízení, mohlo jej však vyvolat jakékoliv náhodné a drobné zajiskření neb jiný drobný zdroj.