Mezi oblasti s nebezpečím průtrží plynů, uhlí a hornin v uhelném hornictví se v roce 1986 zařadil také nově osvojovaný uhelný revír ve Slaném poblíž Kladna.
Se smíšenými průtržemi CO2 s CH4 a uhlí jsme se v OKR setkávali na Dole Jan Šverma, později při přípravě k dobývání Dolu Paskov s průtržemi CH4 a uhlí a při otvírce a přípravě Dolu Staříč k dobývání vedle průtrží metanu a uhlí také s průtrží CH4 a pískovce. Sloje nebezpečné průtržemi metanu a uhlí byly i na dolech Rudý říjen a Vítězný únor v OKR.
K průtržím metanu a uhlí došlo i v Rosickém uhelném revíru na Dole Jindřich a v 8. poli na Velkobani Handlová. Větší výrony CO2 s nepatrnými výhozy uhlí se projevily rovněž v Modrokameňském uhelném revíru. Za ohrožený průtržemi CO2 a CH4 a uhlí byl prohlášen také úsek východního pole na Dole Jan Šverma ve Východočeském uhelném revíru.
Dva případy průtrží CO2 a drobnozrnného pískovce, k nimž došlo v roce 1986 při hloubení jámy Slaný ukázaly, že dobývání uhlí v této nové oblasti v hloubkách kolem 1000 m není snadné a že se budou muset řešit již v průběhu otvírky dolu mnohá nová bezpečnostní opatření. Projekt nového dolu musel respektovat tyto nové skutečnosti, zejména pokud jde o způsob vedení větrů a elektrifikaci. Ze zkušeností dobývání v solných dolech v bývalé NDR a v Dolnoslezském uhelném revíru v Polsku, kde dochází k průtržím CO2 a uhlí, je jako základní bezpečnostní požadavek postaveno vedení větrů v porubech zásadně sestupně.
S tím také souvisel další požadavek na krátké únikové cesty ze všech pater k vtažným jámám se samozřejmým vybavením pracovníků izolačními sebezáchrannými přístroji.
Další bezpečnostní opatření musela být zpřísněna na povrchu zejména u výdušných jam, kde v případě průtrží CO2 v dole byla ohrožena „vytékajícím CO2″ také níže položená místa na povrchu.
První průtrž
Ve středu dne 9. dubna 1986 v 9.30 h byla zjištěna po trhací práci na ohlubni hloubené skipové jámy zvýšená koncentrace oxidu uhličitého.
V hloubce 814,5 m (- 497,5 metrů n. m.) bylo odpáleno z povrchu v 88 vrtech hlubokých 2 až 4 m celkem 220,4 kg Gelamonu s roznětkami DEP—S. Při odpalu byl zaznamenán odlišný zvukový efekt a větry vycházející z jámy při foukacím větrání měly šedou barvu.
Koncentrace CO2 změřená detekčními trubicemi v 10.30 h na ohlubni byla v rozsahu od 4 do 6 % a v 11.00 h ještě 2 %. Vzorky vzdušin odebrané záchranáři ve 12.30 h na dně jámy již po ovětrání vykázaly maximální koncentraci CO2 1,7 %. Doba ovětrání po trhací práci trvala tři hodiny, zatímco za normálních podmínek byla 45 až 60 minut.
Skipová jáma byla v definitivní výztuži provedena litým betonem o síle 80 cm do hloubky 814,5 m, kde se nacházelo po celém obvodu 4 m vysoké spouštěcí bednění.
V hloubce 812,7 m procházela jáma vodorovně uloženou nýřanskou slojí č. 1 o mocnosti 0,75 m, která měla v podloží jemnozrnný pískovec. Odpalovací vrty byly vrtány v hrubozrnném arkózovém pískovci a v středně zrnitém pískovci.
Při kontrole dna jámy po odpalu bylo zjištěno, že se rozrušená hornina nakypřila do výše asi 8 m. Za normálních okolností bývalo nakypření do 6 metrů. Rozdíl v objemu horniny byl odhadnut na 120 m3. Povrch horniny byl po odpalu přibližně vodorovný, pokrytý drobnými úlomky.
