Na Dole Centrum nedošlo nikdy k žádné veliké katastrofě, která by si vyžádala hromadných ztrát na životech horníků. Ovšem i zde došlo v historii dolu k několika větším požárům.
Dne 11. dubna 1892 vznikl ve středním plástu nad čerpací stanicí v blízkosti těžní jámy Centrum požár v napadané zásobě z boku chodby. Požár vznikl v 11 hodin dopoledne a ihned po jeho objevení byla činěna rozsáhlá opatření k vyklizení ohroženého místa. Hlášení požáru bylo možno provádět odpoledne až do momentu, kdy došlo k výbuchu požárních plynů. Po tomto zcela nenadálém výbuchu zhaslo v celém dole osvětlení. Ačkoliv krátce nato byl důl znovu osvětlen, byla osádka výbuchem tak poděšena, že nebylo možno pokračovat v pokusech o zdolání požáru. Krátce po výbuchu byla chodba v plamenech. Tlaková vlna výbuchu byla tak silná, že zranila mnoho dělníků, vozíky, stojící na kolejích chodby, uvedla do pohybu, a způsobila zmatek, který znemožnil další zásahy.
Z obavy o rozšíření ohně nařídil tehdy právě přítomný ředitel podniku uzavřít šachetní ohlubně a zastavit ventilátory. Spojovací chodba s Dolem Humboldt I byla uzavřena zdi. Koně byli před uzavřením chodby odvedeni do bezpečí na Důl Humboldt I.
Osazenstvo Dolu Centrum bylo přiděleno na Důl Quido I a II a Humboldt I a II. Vedení závodu věřilo, že po velikonocích bude možno důl opět otevřít a požářiště likvidovat. Dne 16. dubna byl tedy učiněn první pokus o otvírku ze strany uzávěry Dolu Humboldt I, a to bez otevření jámové uzávěry. Když pak 18. dubna bylo dosaženo prostoru čerpací stanice, bylo nutno nezbytně průchod uzavřít.
Dne 22. dubna byl učiněn druhý pokus o proniknutí šachticí pro výtah mourů do středního plástu. Pokus se však nezdařil, protože žhavé boky a spodky chodby se brzy čerstvými větry opět vzňaly. Dne 27. dubna byla foukána přehřátá pára potrubím do čerpací komory. Týž den bylo přes šachetní žumpu zabudováno čerpadlo, jímž se čerpací komora naplnila vodou do výše 1,7 m. Hladinu vody nebylo možno zvednout do úrovně požářiště, a proto se přikročilo k zaplavování požáru popílkem a ornicí. Posléze musela být vyražena dovrchní chodba ve třetím plástu, která podélnou osou překročila čerpací stanici. Poté bylo započato se zakalováním a současně se dále razila chodba, která byla ve svrchním plástu provrtána do středního plástu, aby bylo možno opět zakalovat.
Zmáhání tohoto urputného požáru trvalo až do 7. července 1892, kdy byl důl opět uveden do provozu.
