Další vývrty byly nabity v čelbě chodby 1213/03, ale nebyly odpáleny.
Dne 3. 9. 1981 se v 15.33 hod. byl zaznamenán na povrchu Dolu Pluto II v Louce u Litvínova silný výbuch a nad těžní věží se objevil sloup zvířeného prachu asi 15 m vysoký. Po tomto výbuchu následovaly další tři těsně za sebou jdoucí výbuchy. Panel ligyfonů a kontrolní panel chodu zařízení závodu v dispečinku se rozsvítil a poté zhasl. Bylo cítit zachvění země.
Výbuch způsobil poškození těžní věže jámy Pluto II a ohlubně výdušné jámy č. V. Později bylo zjištěno, že v dole byl poškozen rozvod požární vody, silový rozvod, dopravní zařízení a některé důlní objekty.
Výbuch měl za následek přerušení spojení s dolem a přerušil umělé větrání dolu. V provozu zůstalo pouze telefonní spojení dispečera s ohlubní těžní jámy Pluto II. Jediným spojením dolu s povrchem zůstala jáma B starého závodu Pluto, vybavená parním těžním strojem.
Podle výpovědí pracovníků, kteří výbuch přežili (šlo především o horníky zaměstnané v I. úseku a při ražení překopu Pluto – Kohinoor) byly projevy exploze různé a byly ovlivněny vzdáleností důlních děl od místa exploze a jejich zalomením, přirozenou vlhkostí uhelného pilíře, devastací zařízení pro rozvod větrů apod. Tito pracovníci pocítili přetlak vyvolaný explozemi, někteří z nich zjistili rozvíření uhelného prachu v důlním díle, kde se při výbuchu nalézali.
Šestnáct pracovníků, kteří se nacházeli na různých místech dolu, vypovědělo, že v povýbuchových zplodinách cítili zápach, odpovídající hoření silových kabelů. Někteří z nich charakterizovali zápach jako zplodiny trhací práce, která však prokazatelně před havárií nebyla na dole prováděna. Šlo zřejmě o aromatické uhlovodíky, které vznikly hořením a destilací uhelného prachu působením vysoké teploty povýbuchových zplodin na elektrický rozvod a další důlní zařízení.
Již při prvé akci k záchraně horníků bylo zjištěno, že na pracovištích I. úseku byly projevy exploze relativně mírné. Svědčí o tom to, že pracovníci neutrpěli zranění v souvislosti s tlakovými projevy výbuchu. Bylo dokázáno, že někteří další pracovníci, kteří nebyli zasaženi tlakovou vlnou výbuchu, zahynuli následně, stejně jako pracovníci ve 2. lávce IV. úseku, teprve při vstupu do nedýchatelné atmosféry s vysokým obsahem CO, vysokou teplotou a malým obsahem kyslíku.
Již krátce po 17. hod. bylo nutno likvidovat požár, který byl zjištěn asi 20 m před havarijním skladem na lokomotivní chodbě Vítězný únor (dále jen loko VÚ). Asi ve 20 hod. byl zjištěn a likvidován oheň ve starém zásobníku I. úseku. Po 22. hod. byly zjištěny kouře na základně 4109, které se asi ve 22.50 hod. rozšířily do prostoru mezi chodbami 4110 a 4212a. K jejich dalšímu rozšíření došlo 4. 9. asi hodinu po půlnoci, kdy byla snížená viditelnost zjištěna záchranáři, kteří pronikali do chodby 4101 a chodby 4112.
První dva ohně velmi pravděpodobně vznikly porušením obložení výztuže a byly uhašeny při odpovídajícím úsilí ručními hasicími přístroji (protipožární vodovod byl porušen explozemi).
K ohnisku třetího endogenního požáru, které bylo později zjištěno na spojce 4109/08a mezi základnami 4109 a 4110, se záchranáři pro husté kouře nedostali. Toto bylo také jediné místo, kde došlo po výbuchu k vyhoření dřevěného obložení ocelové výztuže na delší vzdálenosti. Tento rozsáhlý požár byl hlavní příčinou, proč musel být hrázemi uzavřen v dalších směnách celý IV. úsek.
Na dole pluto jsem se vyučil, byl jsem na intru v Meziboří ale bylo to dříve 1977-1980,
Muj tata ten vybuch tenkrat prezil
Ja faral jako záchranář Hbzs na starym Plutu, hned po vybuchu . Stálo to za hovno. Škoda těch lidi, a nikdo to nodnes!!!Čest jejich památce. Zdař bůh.
Na dole Pluto 2 jsem se vyučil v roce 1974 – 1977, a 3.9.1981 jsem měl noční směnu. Na tento den nikdy nezapomenu , protože to ani nejde . Většinu lidí co tam zůstali jsem znal . Do dneška jakekoli důlní neštěstí se mě velmy dotýká ,protože si živě pamatuji atmosféru po výbuchu. Zdař Bůch
Můj táta tam zůstal. Takže každá taková katastrofa se mě hluboce dotýká.
Můj táta na Plutu zůstal. Jakákoliv takováhle katastrofa se mě hluboce dotýká. Soustrast všem rodinám.
Můj táta byl tou poslední obětí kterou našli.Jako dítě si pamatuji ,že všichni už měli po pohřbu a my ho měli těsně před vánocemi.I když pochybuji co po taťkovi zbylo,když k nám neustále chodili muži v černých kabátech a žádaly si zubní kartáček,hřeben atd.Podle vyprávění strýce co byl BZS tak to byl masakr ,že po někom zbyli jen v uvozkách stíny.Zdař Bůh a čest jejich památce
Dobry den,já pocházím z Louky.V dobē vybuchu jsem byl na fotbalovém hrišti v Louce.Mēli hrál stará Garda s Louckym ačkem.A Pak ten vybuchu.Zústali mē tam 3 príbuzní.Čest Jejich památce.Martin Haslberger
Míra Vostarek.
Ten den jsem měl noční směnu,kousek od té chodby kde to bouchlo. Zůstal tam brácha. Jak píše Radek Balím.
Stálo to za hovno. ČEST JEJICH PAMÁTCE.
Já se vyučil na Kohinoru 1 a 2 v 1966 a Intru Meziboři (Šenbachu)
Zůstal mi tam mladý strejda Petr Kratochvíl, a plno známych.
Pamatuje tu někdo záchranáře Jiřího Kuzmu 1947 byl tam hned po výbuchu jako první četa