Dne 23. září 1899 večer při střídání směn mezi 6. a 7. hodinou vznikl náhle oheň na hlavní západní těžní chodbě, který se v důsledku silného větrního proudu ve vysušeném drobném uhlí velmi rychle rozšířil natolik, že jeho uhašení vodou nebylo už možné.
Na druhý den ráno musela být uzavřena hlavní západní těžní chodba v délce 120 m, aby mohl být oheň alespoň lokalizován. Těžba ze Západního pole tím byla přerušena, avšak samo pole bylo přístupné chodbou pro mužstvo. Těžba tím byla značně omezena. Těžilo pouze Východní pole a přebytečná osádka byla rozdělena na doly Humboldt I a II, Quido I — II a Radecký (Kolumbus). Ke ztrátě na lidských životech ani zdraví nedošlo.
Po několika týdnech bylo požářiště otevřeno a likvidováno, takže mohlo být opět započato s těžbou ze Západního pole.
K další vážnější nehodě došlo 31. srpna 1900 v blízkosti těžní jámy samovznícením drobivého uhlí. Byla otevřena zeď Humboldtské chodby, která se silně zahřívala. Ukázalo se však, že zmáhání požáru není možné pro silný výron kouřových plynů. Chodba musela tedy být uzavřena zdí. Další postup hašení spočíval v tom, že do zdi Humboldtské chodby a uzavřené chodby středního plástu bylo vloženo potrubí, jehož tryskami byl uhelný pilíř zavodňován.
Jednou z nejvážnějších nehod byla průrva vody z řeky Bělé dne 4. února 1909 do státního dolu Julius V (Zdeněk Nejedlý). Odtud se valila na státní důl Julius III a Julius IV, dále na Důl Habsburg [Minerva]. Z Dolu Julius III protékala voda na Důl Centrum.
Voda tehdy stoupala velmi rychle. Na Dole Julius III dosáhla již následujícího dne výše 47 m nad nárazištěm. Na Dole Julius IV dosáhla výše téměř 23 m. Dne 7. února vystoupila voda na Dole Julius III téměř na 53 m nad náraziště.
Voda se z Dolu Julius III provalila 7. února asi 600 m mocnou stařinou do Dolu Centrum proudem 60 litrů za minutu. Noční směna na Dole Centrum už nastoupit nemohla. Dne 11. února bylo zde naměřeno 61 cm vody nad nárazištěm. Až 16. února mohlo nastoupit osazenstvo Dolu Centrum k normální práci.
Po dlouhou řadu let pak nebyl zaznamenán zvlášť velký požár. Až v lednu v roce 1955 při dobývání zbytkového pilíře ve III. revíru vznikl náhle požár ve výdušné chodbě poblíž jámy č. IV. Byla to společná jáma pro sousední Důl Kolumbus. Právě důsledkem její těsné blízkosti nabyl oheň takových rozměrů, že muselo dojít k uzavření chodby těsně u výdušné jámy na centrumském horizontu. K jeho otevření už nedošlo. Zbývající zbytkový pilíř vyrubal Důl Kolumbus.
