Historie českého hornictví je velmi bohatá, sahá k počátkům vzniku českých zemí a za tuto dlouhou dobu zažilo hornictví léta chudá i bohatá. Léta bohatá byla spjata s rozšiřováním těžby, zvyšováním produkce, léta chudá se zavíráním dolů, s útlumy těžebních lokalit.
Útlum českého hornictví, který nastal v 90. létech 20. století, je co do rozsahu útlumem ojedinělým, neboť změna politické situace přinesla změny i v sektoru hornictví. Opuštění direktivní politiky a přechod na tržní hospodářství měl vliv i na těžební průmysl. Došlo k masovému uzavírání dolů jak v uhelném, tak i rudném a uranovém hornictví. Celospolečenské změny přinesly změny ve vnímání hornictví. Současná doba na hornictví pohlíží jako na nástroj minulého režimu, a tak negativní pohled na hornictví samotné, přestože urazilo velký krok kupředu, s velkou podporou sdělovacích prostředků přetrvává
i dodnes.
Přesto útlum hornictví vyvolaný změnou ekonomických podmínek nebyl problémem jen České republiky, ale v časovém předstihu zasáhl téměř celou Evropu. Těžba uhlí v západní Evropě se začala snižovat zhruba od roku 1960 a její pokles trvá dodnes. Především německé, francouzské, anglické a belgické hornictví, kapacitně v západní Evropě největší a technologicky nejvyspělejší, spolu s menšími ložisky ve Španělsku
a Itálii, snížilo ve svých ročních produkcích těžbu o desítky až stovky mil. tun.
Východoevropské a středoevropské státy pokračovaly ještě dalších cca 30 let ve svém samostatném vývoji a z důvodů ekonomických a především politických se orientovaly na maximální využívání tuzemských surovin a obchod s nimi. Tyto státy se problémem útlumu hornictví začaly zabývat prakticky až po roce 1990 v souvislosti se změnou politického a společenského prostředí. Navazující hospodářské změny, doprovázené silnou recesí zvláště těžkého průmyslu, nutně vyvolaly reakci v energetice. Pokles výroby, silný tlak na zlepšení životního prostředí v exponovaných územích a ekonomické proměny znamenaly postupné snižování úrovně těžby černého a hnědého uhlí a následné odstavování kapacit.
Zatímco v západní Evropě byl přístup k útlumu dolu pragmatický a promyšlený, v zemích bývalého východního bloku se jednalo o útlum masový, živelný, bez náznaků koncepce. Z těchto důvodu je řešení problémů technické likvidace dolů rozdílné, navíc musíme zohlednit i dotace, které západní země svému hornictví poskytovaly a poskytují. Avšak tento fakt neměl zásadní vliv na způsob likvidace dolů, který byl v zemích východní a západní Evropy odlišný. Zatímco v západních zemích se jednalo ve většině případů o konzervace dolů, v České republice a zbývajících zemích východní Evropy se k procesu likvidace dolů přistoupilo realizováním uzavírání dolů a znepřístupňováním zásob černého uhlí.
Způsob provedení technické likvidace dolů v současné době determinuje stav a úroveň této problematiky. Z tohoto hlediska na základě nových faktorů, zejména hodnocením geopolitických rizik a snahou snížit závislost na dovozu energetických surovin, je v západní Evropě, zejména ve Velké Británii, patrný trend otevírání uzavřených (konzervovaných) dolů a otevírání nových lokalit. Z pohledu na hornictví jako celek se jedná o činnost výrobní, neboť činnost pasivní (útlum) se transformuje v činnost aktivní (dobývání). Problematika řešení útlumu dolů byla v ČR zcela opačná. Lze vyslovit názor, že útlum dolů stále nebyl ukončen, jedná se o proces živý, který stále trvá. I nadále dochází k uzavírání dolů, tudíž z pohledu na hornictví jako celek se jedná o činnost nevýrobní, pasivní. Co se týče vlastního technického řešení uzavírání dolů, do současnosti nejsou patrny ani známy nové, progresivní prvky, které by tuto činnost zjednodušovaly, zlevňovaly a zachovávaly do budoucna i přístup k uhelným rezervám. V ostatních zemích je situace obdobná, ale oproti ČR v těchto zemích již proběhla či probíhá diskuze a zhodnocení procesu restrukturalizace báňského průmyslu, což je velmi pozitivní jev. Taková diskuze byla vyvolána i v Polsku, kde mj. došlo i na zásoby utlumených dolů, a to z pohledu nekoncepčního řešení, neboť v první fázi útlumu byly uzavřeny doly s vůbec největšími zásobami.
