Prvním perkmistrem byl Antonín Alis. Prvním správcem soudu byl Jan Fakund Hald. V osmdesátých a devadesátých létech 18. století byly doly v okolí dědičné prokopské štoly svým významem a rozsahem významnou složkou olověné základny království,což dokazuje příkaz vídeňské dvorské komory nejvyššímu mincmistrovi z 26.1. 1779, v němž se nařizuje provedení zkušebních taveb. Důvodem jsou maximální potřeby olova pro vojenské účely. Těžba olova ve Stříbře byla v roce 1770 62 tun olověných rud. Těžba v roce 1778 je 123 tun. V roce 1780 je potřeba království 224 tun olověných rud, i když dosavadní těžba je poloviční. Klíčovou otázkou v této době se stává dědičná prokopská štola, která slouží pro odvádění podzemních vod a dopravu těživa. Její ražbu komplikují velké přítoky vod. Projevem těchto snah jsou otvírky dolů Langenzug v roce 1774, Nový Prokop v roce 1780 a konečně Frischglück v roce 1781. Tyto šachty se v brzké době mají stát nejvýznamnějšími doly a nositeli slávy stříbrského dolování. Je pochopitelné, že ani úpravnické zařízení se svým dosavadním primitivním způsobem ruční úpravy, nemohla postačovat tomuto rozvoji a musela být nahrazována modernějšími. Za tímto účelem byl v roce 1783 zakoupen tzv. Koubkův mlýn a v roce 1796 přestavěn na pochverk.
Začátek 19. století je ve znamení intenzivní hornické činnosti v co nejširším měřítku. Byla úplně opuštěna tendence koncentrace na nejdůležitější šachty a štoly, která se ukázala jako jediný hospodářsky zvládnutelný postup v průběhu minulého století, ale další vývoj důlních děl se dává úplně opačným směrem. V roce1798 se pracovalo na 19-ti samostatných dolech, mezi nimiž byly vedle rozsáhlých a výnosných pracovišť i pracoviště, jak rozsahem tak i objemem těžby,pokud vůbec nějaká byla, bezvýznamná a nepatrná. V letech 1783 až 1804 bylo dle zprávy od Schmidta pouze v katastru města Stříbra zničeno 3,6 ha luk neustále rostoucími haldami. Značně také stoupl v této době význam havířstva, které tvořilo podstatnou část obyvatel města Stříbra, což bylo podtrženo v roce 1806 povolením zvláštní havířské uniformy a udělením práva používat havířskou korouhev. Mezníkem v tomto vývoji je rok 1809, kdy rakouské mocnářství ztrácí po bitvě u Wagramu ve prospěch Francie mezi jinými zeměmi i Korutany s největšími olověnými doly ve Villachu a je nuceno krýt zvýšenou potřebu olova, jako důležitého válečného materiálu, z dolů v Českých zemích, především ze Stříbra. Tento fakt se projevil příkazem zvýšit produkci na nejvyšší míru, je požadováno 1 000 centýřů měsíčně, které musí být ihned disponovány do Jáchymova k tavení. Ke splnění tohoto příkazu musí krajský úřad v Plzni zajistit potřebné množství dopravních prostředků i z ostatních českých dolů. Z celých Čech je do Stříbra staženo asi 500 horníků.
V roce 1820 byla dokončena stavba kanálu, započatá v roce 1797. Tento kanál, v podstatě umělé rameno řeky Mže, přiváděl vodu z této řeky blíže k dolům, situovaným na úpatí vrchu Ronšperka. Tyto přivedené vody sloužily k pohonu těžních a čerpacích zařízení na komplexu královské dědičné štoly Prokop. 60 m od ústí štoly byla vyražena v pevné hornině komora, ve které bylo instalováno žentourové kolo o průměru cca 6 m. K Žentourové jámě (jámě Brokárna) byla vyražena sledná chodba (Kunstrecke), ve které bylo umístěno soutyčí dlouhé 310 m. Pomocí tohoto soutyčí bylo možno začít těžit i hluboké obzory až do hloubky 150 m pod úroveň dědičné štoly. Takto levně získaná energie dala předpoklady k pokračování porubových prací pod úrovní hladiny řeky Mže, k vyrubání rudních poloh pravděpodobně do hloubek kolem 100 –150 m. Vodním kolem produkovaný výkon 40 KS byl však využit jen na 5%.Tato stavba nebyla jediná tohoto druhu, i jiné doly situované v bezprostřední blízkosti řeky si opatřovaly pohonnou energii obdobným způsobem a využívaly spádu řeky. Zachycené údaje z této doby hovoří, že v roce 1821 pracovalo na dolech celkem 332 horníků při produkci 10 955 centýřů olověné rudy, v roce 1835 pracovalo na stříbrských dolech 443 horníků při produkci 16 298 centýřů olověné rudy a konečně v roce 1836 pracovalo ve Stříbře 472 horníků při nejvyšší produkci olověných rud 19 088 centýřů.
Pozn. Publikováno se svolením Karla Neubergera (Hornicko-historický spolek Stříbro)
