První zpráva o stříbrském dolování se objevuje v Kronice České kronikáře Václava Hájka z Libočan. Avšak již o několik staletí dříve jsou dokládány informace o hornické činnosti v této oblasti. Nikoliv však ve smyslu, kde by byla zcela jistě doložena a potvrzena hornická činnost ve stříbrském rudním revíru, ale v přeneseném významu z několika zmínek a zpráv, jakou je např. zmínka ve knize „Umrisse einer Geschichteder böhmischen Bergwerke„ z roku 1837, která uvádí listinu z roku 1183. Jedná se vlastně o listinné falzum ze 13. století a kníže Bedřich v ní v roce 1183 potvrzuje, že jeho manželka Alžběta Uherská daruje johanitům faru Sv. Marie ve Stříbře. V jedné pasáži se hovoří o „Argentarii“, což v překladu znamená „Stříbrnice“. Tento výraz pro sídliště byl původně zřejmě používán pro označení kutiště či hornické osady, které byly v těchto dobách zakládány přímo v dobývacím prostoru vlastního ložiska. Pro existenci této hornické osady svědčí mimo jiné i velmi staré důlní práce ve skalním podloží v prostoru dnešního historického městského jádra.
Totožnost latinského„Argentaria“ s dnešním Stříbrem potvrzují další písemné dokumenty z druhé poloviny 12. století a z roku 1231, v nichž město je nazýváno„Argentaria super Mzea„, což lze volně přeložit jako„Dobré Stříbro na Mži“.
Budeme-li pokládat některé z těchto zpráv za věrohodné, patřil by stříbrský rudní revír v českých zemích zřejmě k nejstarším, historicky doloženým těžebním oblastem. Zajímavé je, že tyto nezaručené zprávy hovoří o stříbrných dolech, zatímco zprávy pozdější uvádí pouze doly na olovo, přičemž stříbro je vedlejším produktem malého významu. Další zprávy o historii města, tak i zdejších dolů na olovo jsou až z 15. století. Jejich věrohodnost je nepochybná a představují tak skutečně první historické doklady, podle nichž je možno klást počátek stříbrského dolování na přelom 14. a 15. století. F.A. Schmidt (1833) uvádí listinu krále Václava IV. z roku 1410. Z této listiny se dá usuzovat, že zde již dříve musela být nějaká návladnictva a tedy i doly. Další písemné zprávy o hornické činnosti pochází z roku 1362 –1408 ze stříbrných městských knih vedených z kompetence městského soudu. V jedné z písemných zpráv pocházející z druhé městské knihy z roku 1392 se mluví o konkrétním pronájmu hutí stříbrným měšťanům do držení a užívání.
Začátkem 15. století těžba sotva stačila stoupající poptávce po olovu, vyvolané rozvojem střelných zbraní v době předcházející husitské revoluci. Stříbrskému olovu se naskýtala již v době předhusitské volná cesta do Kutné Hory – olovo bylo hlavní přísadou nutnou při hutnění stříbra. Roku 1454 panovník Ladislav Pohrobek potvrdil stříbrským měšťanům všechna privilegia. Ke konci 15. století nejsou zachyceny již o stříbrském dolování žádné zprávy, i když je zcela nepochybné, že provoz dolů neustává, naopak se podstatně rozvíjí, neboť v 16. století dosahuje značného významu, což dokládá mj. 8 knih„ Register na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra„ z let 1501 –1524. Tato registra obsahují významný právní dokument „Řád jakým se propůjčky na horách olověných Královské milosti u města Stříbra dávají„ z 23.5. 1513. Velmi důležitým dokladem je určení pravděpodobného začátku ražení dědičné štoly na Ronšperku, pozdější Královské dědičné štoly Prokop. Jedna z propůjček určuje datum zahájení prací na dědičné štole 27.9. 1513.
Pozn. Zkráceno, publikováno se svolením Karla Neubergera (Hornicko-historický spolek Stříbro)
