Hornictví v období 1919 – 1939
V meziválečném údobí 1919-1939 byl hospodářský vývoj poznamenán výraznou stagnací tohoto odvětví národního hospodářství spojenou s poklesem výroby v důsledku konverze zbrojního průmyslu na mírovou výrobu a rozpadem společného trhu bývalého rakousko-uherského mocnářství.
Pokles výroby byl doprovázen rostoucí nezaměstnaností a sociálními nepokoji v jednotlivých hornických revírech. Po určitém oživení koncem dvacátých let znovu dochází k recesi hornické výroby v důsledku světové hospodářské krize. K oživení dochází až v druhé polovině třicátých let v souvislosti s rostoucí zbrojní výrobou vyvolanou ohrožením Československé republiky nástupem Hitlera k moci v roce 1933.
Zahraniční konkurence iniciovala v této době řadu racionalizačních programů, jejichž cílem bylo zvýšit rentabilitu báňského podnikání. Výrazný technický pokrok byl zaznamenán při modernizaci úpraven, horizontální a vertikální dopravě, kde se stále více podílela elektrická energie při pohonu těžních strojů, důlních ventilátorů, v dopravě a při pohonu razících a dobývacích strojů.
Dochází rovněž k modernizaci koksáren postupným nahrazování dožívajících starých plamenných koksárenských pecí moderními koksárenskými bateriemi převážní systému Koppers s regenerací tepla a spalin.
S očekáváním budoucí hospodářské konjunktury řada významných důlních společností připravovala další programy modernizace stávajících dolních závodů a projekty výstavby nových uhelných dolů.
